Vánoční přání //vánoční kalendář// ✔

❄23❄

Louis

Nikdy by mě nenapadlo, že ještě někdy tetu Tessie uvidím, ne potom všem, co jí řekl můj otec a moje máma se ho moc bála, aby šla proti němu.

„Nikdy jsem tě nechtěl přestat vídat..." schoval jsem si obličej do jejího svetru, který voněl stále jako před lety  vanilkou a bílými květy a ta vůně mě vracela zpět do doby, kdy mi bylo pouhých pět let.

❄ ❄ ❄

„Nevím, co mám dělat, Tess. Bojím se, že když s ním zůstanu, brzy vstáhne ruku i na Louiho a nechci ho do toho zatahovat, ale kdybych i mohla odejít, tak odejdu i s ním, ale nemám kam," slyšel jsem mluvit mámu s tetou, ale mou pozornost teď zaměstnávaly dřevěné vláčky.

„U mně máš vždy dveře otevřené. Tohle musí přestat a ty to víš-" mluvila by dál, kdyby do dveří nevrazil můj otec celý rudý od vzteku, mou matku a mě nevyhodil z pokoje a tetu neobdařil nejedním sprostým slovem a konečným - "Už nikdy se k nim nepřibližuj!".

Doma pak přiměl mámu slíbit, že se svou sestrou přeruší veškerý kontakt a i mně zakázal jakkoli se s ní spojit.
Máma s ním zůstala další dva roky, během té doby ji stihl dvakrát dostat do nemocnice, ale k tomu aby ho opustila, ji přimělo, až když zbil mě. I tak jsme se s tetou už neviděli, protože máma se nemohla smířit s tím, že svou sestru nepodpořila.

❄ ❄ ❄

„Já vím, já vím, chlapče. Ty jsi za nic nemohl. Nesmíš si to dávat za vinu. Když už jsi tady, tak si myslím máme hodně co povídat, že?" Teta mě políbila na čelo jako to dělávala, když jsem byl malý, jen tentokrát si musela stoupnout na špičky, ač jsem nebyl žádný obr.

„Ano, to tedy ano," souhlasil jsem, takže jsme si o pět minut později všichni povídali nad šálkem čaje.

„Takže Lou, pověz mi prosím, co všechno jsem ve tvém životě propásla..." usmála se na nás s Harrym a já mu majetnicky položil ruku na koleno.

„No...nejspíš začnu tím, že jsem úspěšně vyšel střední školu a pokoušel se dostat na vysokou, což mi sice nevyšlo, ale i tak jsem získal práci v jedné z velkých modelingových firem, kde dělám návrháře. Máma otce opustila, když mi bylo sedm a on poprvé zmlátil místo mámy mě a to byla poslední kapka," vysvětlil jsem některé důležité milníky mého života a viděl, jak Harry doslova visí na rtech, zatímco teta se usmívala.

„A co vy dva? Jak jste se dali dohromady?" Nahodila další otázku.

„To je trochu složitější. Asi sis všimla, že Harry je trochu jiný než ostatní lidé, že? Já ho našel asi před měsícem venku na ulici. Tenkrát mi uletěla šála a dovedla mě k němu."

„To zní až neuvěřitelně. Takže Vánoce budete nejspíš trávit spolu, že?"

„Ano, ale vlastně jsem se chtěl zeptat, jestli bys je nechtěla oslavit s námi, když jsme k sobě opět našli cestu," zeptal jsem se s nadějí na společné rodinné Vánoce.

„Velice ráda," usmála se teta a my s Harrym jí úsměv opětovali.