Vánoce se kvapem blíží a tak i přes nepřízeň počasí musí každý vyrazit pro stromeček.
Ten den foukal silný vítr a sněžilo, ale Louis přesto nazul teplé boty a vydal se prázdným městem pro stromeček. Kolem krku měl svou nejoblíbenější modrou šálu, se...
„Počkej, zlato. Jaký Louis? Nemyslíš snad Louise Tomlinsona?" Zeptala se žena s neskrývaným překvapením.
„Ano, vy ho znáte?" Zeptal jsem se a pohladil jednu z asi šesti koček, které tady té milé paní dělali společnost.
„Jestli ho znám? No jistěže ho znám. Je to můj synovec, ale neviděla jsem ho už skoro dvacet," smutně se usmála a vytáhla z kapsy mobil, ve kterém chvíli něco hledala a pak mi ho podala.
„Takhle Lou vypadal, když jsem ho viděla naposledy," řekla ještě než jsem se podíval na fotku na mobilu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Bože, ten byl rozkošný, on je krásný i teď, ale tady byl neskutečně sladký," rozplýval jsem se a paní Teresa, jak se mi představila, se usmála.
„Ano, to tedy vážně byl. Myslím, že mu musíme dát vědět, že jsi v pořádku. Určitě je strachy bez sebe, vždy byl hodně starostlivý. Tu máš, zavolej mu, ať si pro tebe může přijít."
Vzal jsem si od ní mobil a stiskl zelený telefonek vedle Louisova jména. Z mobilu se ozval zvuk vytáčení a pak se začal ozývat zvuk zvonění v pravidelných intervalech. Trvalo to déle, než jsem si myslel, ale Louis to po nějaké době zvedl.
„Uhm, ahoj?" Jeho hlas zněl velice překvapeně, ale na jeho pozadí bylo znát, že má nervy na pochodu.
„Lou!" Nevydržel jsem to a vypískl nadšeně, že ho zase slyším, načež on zalapal po dechu.
„Harry? Proboha Harry! Ty jsi- jak ses dostal k mojí tetě? Ne, víš co? To je jedno, jdu pro tebe, jen zeptej se, jestli teta bydlí pořád na stejné adrese, ano?"
„Bydlím, bydlím," zašeptala i bez ptaní Teresa a viděl jsem, že nemá daleko do pláče, když slyšela Louisův hlas. Nedivil jsem se jí, když ho neviděla tak dlouho, muselo pro ni tohle být velice emocionální.
„Bydlí, a Lou?"
„Ano, miláčku?" Ještě nikdy mi neřekl miláčku a znělo to tak hezky.
„Pospěš si, prosím."
❄ ❄ ❄
O půlhodinu později už Louis klepal na dveře a já si nemohl pomoct a rozběhl se otevřít. Louis už automaticky čekal s nastavenou náručí, do které jsem se hned schoval a nadechl se jeho osobité vůně.
„Tohle už mi nikdy nedělej, prosím. Ale můžu ti říct, že ten hajzl dostal mnohem méně než by si zasloužil, jenže to bych z něj asi musel vymlátit duši," šeptal mi do vlasů a já se musel usmát, když jsem si svého Louiho představil, jak z něj vymlacuje duši.
„Nikdy mě už nepouštěj," podíval jsem se mu do očí a něžně se rty otřel o ty jeho.
„Nikdy, miluju tě," vydechl mi do rtů a já zamumlal stejně znějící odpověď.
„Ráda tě opět vidím, Lou." Ozval se za námi Teresin hlas a my se od sebe odtáhli.
„Taky tě rád vidím, teto."
Možná se mi to jen zdálo, nebo měl Louis v očích slzy.
„Ani nevíš, jak moc mě mrzí, co se tenkrát stalo, ale teď už víš, že jsem se tebe i Jay snažila jen chránit," Teresa mluvila roztřeseně, ale jistě a Louis k ní došel a objal ji.
