Vánoční přání //vánoční kalendář// ✔

❄19❄

Louis

Když jsem tenkrát utíkal za svou šálou, která mi jako jediná zbyla, jako památka na maminku, nechal jsem svůj stromeček ležet ve sněhu na ulici a po nalezení Harryho na něj dočista zapomněl, takže jsme museli teď společně pro nový.

Harrymu svítily oči nadšením, už když se ráno probudil a hned se chtěl začít oblékat, abychom měli stromeček doma, co nejdříve, ale v tom jsem ho musel přerušit, protože prodej každý den začínal až kolem desáté.

„Nejdřív se nasnídáme, ano? Pojď, udělám ti kakao, co říkáš?" Nejprve přestal šťastně poskakovat na okolo mně, ale jakmile zaslechl slovo 'kakao' začal nanovo.

„Kakao, kakao, kakao!" Skandoval neustále dokolečka až jsem nad ním musel přetočit očima. Uklidnil se, až když před ním přistál jeho hrnek s kakaem. Já se jen opřel o linku a s úsměvem sledoval, jak s chutí pije kakao, které jsem mu připravil.

„Co budeš chtít jíst, jestli chceš můžu ti udělat míchaná vajíčka, nebo namazat croissant s máslem," možná jsem to trochu přeháněl, ale chtěl jsem ho rozmazlovat.

„Croissant mi bude stačit, děkuju Lou."

❄ ❄ ❄

Vyrazili jsme okolo půl desáté, abychom nemuseli nikam spěchat. Podle Harryho přání jsme se zastavili u našeho sněhuláka, jestli mu "nic nechybí".

„Měli bychom ho pojmenovat..." poznamenal Harry.

„Radši ne, lásko. Až se oteplí, každý sněhulák roztaje a kdybychom ho pojmenovali, tak by to, že roztál, bylo pak ještě smutnější."

„Máš pravdu," chytil se mě za ruku a společně jsme vyrazili cestou k náměstí, kde se prodávali stromečky.

„Ten chlapík, který tam prodává stromky, je zdejší dřevorubec a můj dlouholeté kamarád Joe. Neboj, možná vypadá trochu děsivě, ale je to dobrák, uvidíš."

Harry se ke mně přitiskl, jen co se kolem nás začali množit lidé směřující ke středu vesnice a odmítal pustit mou ruku. Kupředu ho nejspíš hnala pouze myšlenka na vybírání stromečku, které jsem mu slíbil, jinak by se už dávno otočil a utekl domů.

Z dálky už jsem viděl, že muž, který tam u stromků stál, určitě není Joe, ale v životě by mě nenapadlo, že ten člověk nám oběma způsobí tolik problémů. Byl podstatně starší. Černé vlasy měl po stranách zešedivělé, pod nosem šedivý knír, tvář na několika místech dost poznamenanou časem. Harry zůstal u vchodu zaujatý stánkem se svítícími ozdobami, tak jsem ho nechal sledovat měnící se barvy a došel za mužem.

„Dobrý den, mohu se zeptat, co je s Joem? Vy tu nejspíš teď prodáváte a já s přítelem bychom potřebovali pomoci s výběrem stromečku," promluvil jsem na něj a on se na mě podíval černýma očima. Už teď se mi nelíbil, vyzařovalo z něj cosi nebezpečného.

„Joe onemocněl, se stromkem vám klidně pomůžu," řekl a následoval mě zpátky k Harrymu. Ten si stále prohlížel ozdoby a podíval se, až když ucítil naše pohledy, jenže jakmile si všimnul muže vedle mně, úplně ztuhnul. V jeho očích jsem náhle mohl najít jen neskutečný strach. Když už jsme byli asi jen dva metry od něj, otočil se a utekl. Běžel jsem hned za ním a křičel na něj, ale byl pryč...