She was just a Capitol doll

7.část

Dnešek je jiný než předchozí dny. Dnes večer se konají závěrečné rozhovory. To znamená, že Čtvrtohry započnou již zítra. Nevím, jak to zvládnu.

Sedím na mém oblíbenému parapetu a sleduji vycházející slunce. V ruce držím šálek svého oblíbeného čaje a snažím se ohřát si studené konečky prstů. Nedokážu spát, natož zůstat v posteli. Jenže nemohu ani nic pořádného dělat. Poslední den se obvykle věnuji splátcům, učím je způsobům a snažím se jim vštípit alespoň trochu elegance, aby na pódiu vypadali více k světu. Letos je něco takového více než zbytečné. Katniss zazáří, ať řekne cokoliv a Haymitch si poradí sám. A pokud bude doopravdy muset mluvit Peeta, podmaní si svými slovy celý sál, Kapitol i Panem. Připadám si docela zbytečná.

Obloha se pomalu rozjasňuje, přechází z odstínů růžové po různé varianty šedi a následně modři. Slunce stoupá výš a výš, už musí být pozdní ráno. Stále se nikdo neukázal, ale předpokládám, že Haymitch stále spí. Katniss s Peetou mohou být buď v pokoji, anebo si vzali jídlo na střechu. Druhá možnost mi připadá pravděpodobnější, přeci jen, znám Katniss docela dobře. Poslední den bude chtít strávit sama s Peetou.

Krátce po poledni se rozhodnu konečně najíst. Právě sedím u stolu a dojídám svůj salát, když se objeví Haymitch. Vypadá stále rozespale, vlasy má rozchuchané a oči přizavřené. Aniž by mi věnoval pozornost, přejde k baru a otevře si novou láhev.

"Tomu říkám snídaně," nedokáži si odpustit jízlivou poznámku.

"Dobré ráno i tobě, princezno,'' zavrčí v odpověď a přisedne si ke mně.

"Náročný večer?"

"Dá se to tak říct. Ale dnes bude horší."

Při jeho slovech mě zamrazí. Proč to musí připomínat? Zvednu se ze židle a přejdu zpět k oknu. "Raději o tom ani nemluv. Každou chvílí jsou tu naše přípravné týmy. Zítra touto dobou už budete v aréně. A já budu umírat strachy u obrazovky." Slyším jak vstává od stolu a jeho kroky se ke mně blíží. "Nejhorší na tom je, že jsem vám vlastně k ničemu," dodám šeptem.

"To není pravda, princezno."

"Sám víš, že je, Haymitchi."

"Není. Třeba... Třeba já..." Jemně mne otočí čelem k sobě, ruce na mých ramenou. Ve tváři má vepsanou nejen bolest, ale i něco jiného, připomínající mi něhu." Víš..."

"Co se děje?" zeptám se opatrně.

"Já..." nadechuje se k odpovědi.

Než se však stačím zeptat na cokoliv jiného, Haymitch vzdá snahu kloudně odpovědět, skloní se, přitiskne své rty na mé a lehce mě políbí. Ačkoliv jsem zpočátku překvapená, následně mu bez rozmýšlení položím ruce kolem krku a polibek opětuji, hlubší a nutkavější. Cítím, jak mne zaplavuje pocit štěstí, útočí na každičký nerv v mém těle a drásá jej zevnitř. Haymitch si mě přitahuje do náručí, pevněji a blíž. Nevím, jak dlouho tu takto stojíme, ani mi na tom zrovna dvakrát nezáleží, avšak stále nemám dost. Jeho rtů, jeho vůně, jeho objetí, jeho celého, chci víc.

Jenže k mému rozhořčení se Haymitch po chvíli s širokým úsměvem odtáhne. Chci něco namítnout, ale nedostanu možnost, protože si ihned bere slovo.

"Musím říct, že tohle jsem nečekal... Což neznamená, že bych byl zklamaný."

"Nápodobně."

Jeho výraz však okamžitě zvážní. "Princezno, nejsem si jistý, jestli je to správné. Kapitol tohle nestrpí, označí tě za rebelku a bude ti chtít co nejvíc ublížit..."

"Copak nestačí jen to, že se vracíte do arény? Víc mi udělat nemohou..."

"Oni nemučí jen psychicky. Netušíš, jakou fyzickou bolest dokáží způsobit."

"Na tom nezáleží. Pokud se v aréně něco stane, nic už nebude mít smysl," povzdechnu si smutně a položím si hlavu na jeho hruď.

"A co by se mělo stát? Jak jsem říkal i předtím, máme plán, a pokud se něco závratného nepokazí, všechno bude v pořádku. Jenže těch pár dní, co tu nebudu, může se stát cokoliv. Bojím se o tebe, princezno."

"Takže vzpoura..."

"Něco na ten způsob," ušklíbne se s hraným nadhledem.

"Víš, nemá cenu si něco nalhávat, Haymitchi. Přijdou tak jako tak. A já nechci litovat věcí, které by mohly být, kdyby."

"Nejspíš ti budu muset dát za pravdu, ačkoli nerad."

"..."

"Princezno?"

"Ano?"

"Není pravda, že jsi k ničemu. Miluju tě."

Místo odpovědi jej políbím, dlouze a naléhavě, se snahou vyjádřit, co cítím. Lásku, touhu, strach, potřebu. Snad to pochopí.

A kdyby ne, nemám problém mu to zopakovat.

                                                                                                  ***

"Katniss?"

"Co se děje, Peeto?"

"Haymitch to udělal. Myslím, že jsi prohrála sázku."

Takový vtipnější konec :D Ach jo já nevím mám dneska přidat ještě jednu já ji už mám napsanou, ale nevím jestli ji mám přidat, mám ?