She was just a Capitol doll

14.část

Procházím nejvyšším patrem základny třináctého kraje a proplétám se mezi vojáky, jenž poslušně plní své denní rozvrhy. Jako jednomu z mála se mi naštěstí, jakožto hlavní osobnosti povstání dvanáctého kraje, povedlo této nepříjemné povinnosti vyhnout. Sice chvíli trvalo, než se Coinová rozhodla mé žádosti vyhovět, avšak nemohla popřít fakt, že by bylo naprosto zbytečné tetovat mi den za dnem jednu a tu samou činnost- účast na velitelství- a plýtvat tak jejich drahocenným inkoustem.

I když si pamatuji na hlad a bídu ve svém kraji, nemohu se bránit pocitu, že ve třináctce už tento zvyk ušetřit, co se dá, přerostl v maniakální potřebu. Ať už jde o jídlo, suroviny či čas, při sebemenším plýtvání žádný původní obyvatel nezná bratra. Kdyby se někdo pokusil potajmu odnést z jídelny drobky od pečiva, nahlásí jej dříve, než stačí natáhnout ruku. A pokud by při psaní poznámek či vzkazů ponechal centimetr volného papíru navíc, vyrvou mu celý list z ruky, jen aby mohli odtrhnout tu nepopsanou část a schovat ji k dalšímu použití. Zajímalo by mne, jestli by byli schopní zacpat mi ústa, kdybych vdechoval více kyslíku, než je mi přiděleno. Myslím, že odpověď mi je více než jasná.

Konečně se na konci haly objeví dveře od velitelského můstku. Obvykle tak nechvátám, avšak před necelou čtvrthodinou, přesně v době večeře, se mi do komunikátoru ohlásila sama Coinová. Přikázala mi okamžitý nástup na velitelství, podrobnosti se prý dozvím na místě. S neochotou jsem se zvedl od stolu a vydal se ke schodům. Když nyní beru za kliku, opět mě rozbolí hlava.

Poslední týden byl k nevydržení. Nedostatek alkoholu se začíná projevovat na mé psychice. Sám si uvědomuji, že jsem den ode dne nepříjemnější a odtažitější, avšak nemám sílu snažit se o přetvářku. Pálenka mi vždy pomáhala v těžkých obdobích a to především zapomenout, jenže zde jsem přišel o jakoukoliv možnost opít se do bezvědomí. Ale vím také to, že i kdybych se lákavé náruči destilátů oddat mohl, zakázal bych si to. Potřebuji se soustředit na plány povstalců, bolest nebolest. Jestli chci zachránit Effie, musím pro to udělat vše, co je v mých silách.

Místnost je potemnělá, jediným zdrojem světla je totiž pouze televize na stěně v levém rohu, stranou od ostatní elektroniky, trojrozměrných map a jiných plánů, a na první pohled opuštěná. Jakmile si však mé oči zvyknou na panující šero, všimnu si několika lidí posedávajících před obrazovkou, mezi nimi Coinová, její osobní stráž a Heavensbee s osobní asistentkou. Ostatním nevidím příliš do obličeje, ale odhaduji všechny další vysoce postavené vojáky.

Přejdu ke zbylým volným křeslům a usednu do prvního, které mám po ruce. Nejspíš jen další kapitolská propaganda nebo výzva ke složení zbraní. Najednou se však Plutarch zvedne a gestem ruky požádá o pozornost.

"Chápu, že jste mrzutí, jelikož přijdete o večeři. Popravdě jsem na tom úplně stejně. Jenže před několika okamžiky nám přišla zpráva od Dioda, že Kapitol má v plánu odvysílat speciální pořad a to již za několik minut. Nevíme přesně, jaký pořád to bude, ale myslím, že se všichni shodneme na tom, že je lepší, když jej uvidíme všichni."

"Všichni? Pozvali jste i Everdeenovou?" ozve se překvapeně od některého z vojáků. Několik z nich se stále nesmířilo s Katniss pobíhající po základně se statusem duševně narušené. Já jsem si na ní tedy žádné změny nevšiml.

Aniž by Plutarch stihl odpovědět, do dveří vejde Hurikán s právě zmiňovanou za zády. Někdo mezitím pouští televizi. Objevuje se záběr Caesara Flickermana s jeho neúnavným úsměvem a vedle něj sedícího Peety. Toho téměř okamžitě zaregistruje Katniss a s přidušeným výkřikem se prodere k obrazovce a položí dlaň na jeho siluetu. V odráženém světle spatřím, jak se jí na tváři lesknou slzy. Z nějakého důvodu klesne moje nálada pod bod mrazu.

Dal bych cokoliv za to, abych ji mohl vidět, cokoliv. Stačilo by několik vteřin. Zjistit, jestli je naživu. Jenže od té doby, co jsme se dostali z arény, jsme nedokázali zjistit žádné pořádné informace. Uvěznění, obvinění z rebelie. Pořád dokola jedno a to samé.

"Haymitchi, nebojte se. Effie je určitě v pořádku. Nic vážného se jí stát nemohlo, vždyť přeci byla jednou z nejvýše postavených osobností Kapitolu," ozve se Fulvia po mé pravici a konejšivě mi položí ruku na rameno.

"Děkuji, ale mám pocit, že právě to je pro ni ta největší hrozba," povzdechnu si. Vím, že to myslí dobře, ačkoliv mají její slova opačný účinek. Nadále programu nevěnuji sebemenší pozornost, jen se utápím ve vzpomínkách, a tak si konce vysílání všimnu až poté, co se dá místnost do hlasitého hovoru. Peeta očividně řekl něco pobuřujícího, jelikož se od ostatních ozývají výkřiky jako 'zrada' a 'lež' a podobné. Koutkem oka zahlédnu Katniss, jak se vysmekne stráži a utíká z místnosti pryč, okamžitě následovaná Hurikánem.

Apaticky se zvednu a následuji jejich příkladu. Nemám nejmenší chuť probírat důvody, proč Peeta vystupuje pod kapitolskou vlajkou. Zamířím přímo do svého pokoje, bez nálady, bez večeře a především střízlivý.

To bude zase jednou ráno.