She was just a Capitol doll

11.část

Sledovala jsem je až do té doby, než vyběhli z lesa. Zaplavila mne neuvěřitelná úleva, když se mutové po několika výhrůžných zasyčeních vrátili zpět do srdce džungle. Několik minut jsem jen seděla, ale následně na mě dolehl nedostatek spánku a nervové vypětí prvního dne a aniž bych si to pořádně uvědomovala, usnula jsem Peetovi na rameni.

Avšak nějaký zvuk mi nedovoluje spát dál, pohybuji, že jsem spala více než hodinu. Ale nepříjemný hlas neustává, naopak se k němu připojuje ještě horečné třesení paží. Více jak minutu to nevydržím a prudce vylétnu.

"Co se děje?!"

"Effie, počkej, uklidni se. Omlouvám se, že tě budím, ale... Myslím, že by ses měla podívat," pokyne mi smutně Peeta. Otočím se směrem k obrazovce.

Kamera právě zabírá Haymitche, jak někam bezhlavě utíká. Další mutové? Ne, nikdo jej nepronásleduje, tak proč tedy běží? Náhle se zničehonic zastaví a začne se bezradně rozhlížet kolem. Někdo zesílil zvuk, a teprve tehdy mi dochází, co se v aréně odehrává.

Haymitch volá moje jméno, zatímco několik desítek malých ptáků, sedících vysoko na větvích neznámých stromů, jej mým hlasem prosí o pomoc a křičí bolestí ve snaze dohnat jej k šílenství.

Reprozobové.

"Ne! Ne!" Vrhám se z pohovky směrem k obrazovce, v zoufalé snaze umlčet reprozoby, všechny do jednoho. "Haymitchi! To není skutečné! Haymitchi, ne!" Cítím, jak mě Peeta strhává zpět do sedačky. Snažím se mu vyškubnout, ale marně, má příliš velkou sílu. Slzy mi stékají po tvářích, a když vidím, jak se Haymitch v psychické agonii sesouvá k zemi, ruce pevně přitisknuté k hlavě ve snaze chránit si uši, připadám si, jakoby mi neuvěřitelná síla drtila srdce. Nepokouším se dále vymanit z Peetova sevření, jen potichu šeptám slova útěchy, nemohu však říct, jestli směřovaná Haymitchovi, či mně. "Prosím, Haymitchi, jsem v pořádku... Není to skutečné, jsem v pořádku...."

Všichni ostatní přesunuli svou pozornost od vysílání ke mně. Sledují můj pláč, mé naléhavé mumlání, i to, jak se mne Peeta snaží uklidnit. Kdo vlastně vymyslel, že budou letošní rok trenéři a doprovody sledovat hry společně? Speciální příležitost kvůli Čtvrtohrám? K bolesti se přidává i prudká nenávist, vždyť přeci nemají právo takto si zahrávat s lidskými city, veřejně je ukazovat a zneužívat!

Nejsem schopná odtrhnout oči od scény na obrazovce, natož zastavit proud slz. Stále opakuji, že se o mě nemusí bát, i když vím, že mne nemůže slyšet.

Kapitol však nejspíš stále nemá dost. Ptáci slétají na zem a jsou stále hlasitější. Haymitch se snaží uniknout psychickému týrání, ale nemůže se nijak bránit. Vzedme se ve mně další a mohutnější vlna nenávisti. Tohle přeci nemohou dělat!

"Tak už dost! Nechte ho být! Katniss! Katniss, tak mu přeci pomoz! Odveď ho! Zabij je, všechny! Haymitchi!" Peeta opět zasahuje, avšak tentokrát není dostatečně rychlý. Nohy mi vypoví službu a padám k zemi. Obličej si ukrývám v dlaních, ignoruji Peetovu snahu mě zvednout a utěšit. Všechny pohledy směřují na mne, jak ty soucitné, tak ty pohoršené. Zhroutím se Peetovi do náručí, neschopná další reakce. Cítím, jak mne objímá pažemi a jemně mě hladí po temeni.

"Haymitchi...."

Jedan z kratších kapitol :) Doufám, že se bude líbit :) Zase dekuji za votes a komentare. Zboznuju vas :) I hope you like it. xoxo Jull