Nechtěné kousnutí

Vzpomínky Nogitsune

Stilesův pohled

Najednou jsem ucítil, že do mého těla vstoupily ještě další dvě mysli. To bylo velmi nebezpečné, jak pro mě, tak pro ně. Nogitsune si s námi mohl dělat, co chtěl.
Pokoušel jsem se vzepřít tlaku jeho mysli.
To je dobré.. To je moc dobré.. Mumlal on tím svým odporným hlasem.
Viděl jsem obrazy. Útržky jeho vzpomínek. Z počátku vlastně nebyl tak temný, ale..
„Proč bychom měli mezi sebe brát Nogitsune? Je tady dvanáct dalších typů kitsune, které jsou mnohem silnější, než on." Ozval se jeden hlas.
Patřil tmavovlasému muži, oblečenému v tradičním japonském oblečení.
„Jeho mysl je zvrhlá. Zabijme ho. Bude to tak lepší." Ozval se další.
Nogitsune, ve své originální podobě, pokud to tedy byla jeho originální podoba, hádal jsem, že to byl prostě jeden z jeho předešlých hostitelů, se procházel po jedné z japonských zahrad a pozoroval východ studeného měsíce. Cítil, že se k němu blíží několik mužů s katanami v rukách, nechtěl však nikomu ublížit, ani zbytečně rozpoutávat spory - tehdy ne.
„Proč jste sem přišli, Masamune-san?" Zeptal se a utrhl jeden kvítek sakury.
Tmavovlasý muž, kterého Nogitsune oslovil Masamune, se zastavil a zadíval se na něj. Nechápal, jak si jej Nogitsune mohl všimnout. Vždyť šli úplně potichu.
Je to démon. Čiré zlo. Pomyslel si.
„Chceme si s tebou promluvit, Nogitsune-kun." Řekl Masamune.
„S katanou v ruce? To nezní jako mírumilovná konverzace." Poznamenal Nogitsune.
„Zabil jsi ji?" Zasyčel Masamune.
Nogitsune věděl, koho myslí.
Masamune miloval dívku, jménem Aida. Zatímco se všichni drželi od Nogitsune dál, ona se s ním sblížila a stala se jedinou osobou, ke které něco cítil.
Před několika dny nařkl jeden z představených vesnice Nogitsune z vraždy čtvrtiny vsi, která však zemřela na nějakou nemoc a všichni ostatní ji měli. Jediný Nogitsune ji však neměl a proto si představený myslel, že za rozšíření viru je zodpovědný právě Nogitsune.
Došlo mezi nimi k boji. Nogitsune měl celou dobu navrch a vyrazil muži kunai z ruky. Rozmáchl se k poslední ráně.
„Ne!" Zakřičela dívka a skočila přímo mezi ně.
Kunai jí prořízl hrdlo a ona vykrvácela. Nogitsune si s hrůzou uvědomil, co udělal a z místa zmizel. Ovšem tahle událost se rychle rozšířila a lidé jej začali pronásledovat - chtěli jeho smrt. A teď přišli sem a viděli, jak ve dlaních, pokrytých krví nevinné dívky, svírá jemný kvítek sakury.
„Tak zabil jsi ji?!" Zakřičel Masamune.
Nogitsune se na něj zadíval pohledem bez citu. „Zabil.."
Masamune se rozmáchl katanou s bojovým pokřikem.
Prosím.. Já nechci.. Nechci nikomu ublížit.. Mumlal Nogitsune v duchu.
Tehdy se to stalo. Jeho schopnosti se probudily a on zmizel. Masamune zasáhl kašnu, jejíž vrch se urval a spadl přímo na jeho hlavu, čímž ji rozdrtil.
„Ty zrůdo!" Zakřičel další a vrhnul se po Nogitsune, stojícím za skupinkou. Další utíkal z druhé strany. Něco se v Nogitsune zlomilo a on se usmál. Znovu se teleportoval pryč a dva muži se probodli navzájem. Cítil, jak mu jejich bolest dodává sílu.
Poslední z nich se vrhnul k démonovi a tehdy se to stalo - Nogitsune vytáhl tenkou jehličku z obsidiánu a zlomil ji za záře záhadného světla, což donutilo muže zastavit.
„To bych nedělal..." Zašeptal zlověstně Nogitsune.
V tom okamžiku muže probodla katana stínového muže v plášti.
Muž se skácel k zemi. Byl mrtvý.
„Nejspíš bych vás měl nějak pojmenovat.." Řekl Nogitsune povýšeným hlasem.
Potom se usmál. „Ty a tví společníci budete mít jednoduché jméno, ze kterého však bude mrazit každého, kdo jej uslyší - Oni."