Cože?! Co tím myslel, že se do nejbližšího úplňku neprobudím? To budu v tomhle stavu celý měsíc? Neschopný absolutně ničeho, jenom poslouchat okolní hlasy a svoje vlastní myšlenky, včetně Nogitsune? Za tu dobu se zblázním!
„Teď jsme tu jen my dva, Stilesi..“
Ten odporný hlas jsem znal.
„Nemám zájem.“ Zavrčel jsem.
„Můžu způsobit to, že se neprobereš vůbec, takže být tebou, dával bych si trochu pozor na to, co říkáš.“ Řekl on a zastavil se kousek ode mě.
„Proč to děláš?“ Zeptal jsem se se slzami v očích. Vlčí lišejník vůbec nepomáhal. Ne, když jsem byl v kómatu.
„Víš, Stilesi, jsem tady už tisíce let. Potřebuju se něčím bavit.“ Ozval se Nogitsune, který se objevil před Stilesem ve Rhysově podobě. „Vlastně, bych ti rád něco ukázal. Něco, co jsem neukázal ještě nikomu.“ Řekl.
„Myslíš, že se nechám zlákat něčím takovým? Moc dobře znám ty tvoje triky. Nenaletím ti na ně.“ Zasyčel Stiles.
„Ber, nebo nech být. Chtěl jsem ti jen ukázat, jak si můžeš vybudovat ve své hlavě teritorium a snadno polapit každého, kdo do něj vstoupí. Můžeme si to dokonce ukázat i na příkladu, jelikož si myslím, že tvůj drahý vlkodlačí přítel ti brzo vleze do hlavy, protože ho bude zajímat, jak je možné, že do úplňku nepřijdeš k sobě. A ten druhý? Jmenuje se Derek, že?“ Usmál se Nogitsune.
Stilesovi se sevřelo srdce. Najednou byl jeho hlas úplně ledový a ostrý, jako břitva. „Jeho se ani nedotkneš.“
„Jak mi v tom zabráníš?“ Smál se Nogitsune. „Klidně tě můžu donutit, abys ho sežral.“
Stiles podvědomě vytvořil meče, které byly kolem dokola démona ve vzdálenosti jen pár centimetrů od něj a hrozily jeho probodením.
„Jeho se ani nedotkneš!“ Zasyčel.
„Ho.. Tohle je slibný začátek.“ Usmál se Nogitsune. „Ale dokud se nenaučíš kontrole, jsem tu pánem i já.“
Mávl rukou a meče se rozpadly na střípky. Stiles klesl na kolena a zrychleně dýchal. Velmi jej to vyčerpalo.
„Víš, že teď bych tě klidně mohl zabít a převzít nad tvým tělem absolutní kontrolu?“ Podotkl Nogitsune, přešel ke Stilesovi, zvedl mu bradu a zadíval se mu do očí. „Chceš obstát ve světě nadpřirozena a být schopný bojovat a chránit ty, které miluješ? Nech mě tě učit.“
Stilesovi vhrkly slzy do očí. Nechtěl se nechat ovládat démonickou liškou. Nechtěl dát voidovi nadvládu nad svým tělem, ale tušil, že takhle neochrání ty, které miluje. Neochrání Dereka.
„Dobrá tedy.“ Zašeptal zlomeným hlasem.
„Dobrá, co?“ Zeptal se Nogitsune s nepříjemným úsměvem.
Stiles se na něj zadíval. „Dle toho, co říkali, máme čas do příštího úplňku, což je měsíc. Nevím, co všechno znáš a o co se budeš chtít podělit, ale rozhodně to bude lepší než tady sedět a nechat se dohnat k šílenství těmi tvými kecy.“
Nogitsune se zamračil. „Být tebou, dal bych si bacha na-“
„Chci to udělat.“ Přerušil ho Stiles.
„Cože?“ Zamrkal Nogicune.
„Chci, abys mě učil.“ Řekl Stiles a natáhl ruku směrem k voidovi.
„Dobrá tedy.“ Usmál se Nogitsune. „Jen doufám, že je tvá mysl dost silná. Pokud totiž není, mohl by ses z toho zbláznit.“
Než stačil Stiles cokoliv říct, Nogitsune jej chytil za nabízenou ruku. V tom okamžiku jej pohltila voidova temná a zkažená mysl. Ještě před tím, než se vytratil ze svého těla, však uslyšel nepříjemný hlas a hryzal jej pocit, že se rozhodl špatně. Teď už to však nešlo vzít zpět.
„Vítej v mém světě, Stilesi...“
ČTEŠ
Nechtěné kousnutí
FanfictionStiles se potuluje po lese a hledá mrtvé tělo. V tutéž dobu Derek utíká před lovci, narazí na Stilese a nechtěně jej kousne. Stiles kousnutí přijme, ale díky zvláštnímu efektu vražd, které způsobil Nogicune, se barva jeho očí v místo zářivě žlutou...
