Nechtěné kousnutí

Modré oči

Stiles se tiše plížil lesem. Z radiostanice, kterou měl nainstalovanou v autě totiž zaslechl, že bylo v lese nalezeno mrtvé tělo. Neodolal a šel se podívat, jelikož měl podezření, že by se mohlo jednat o aktivitu vlkodlaka.
Skrčil se, když světla baterek policie posvítila jeho směrem. Nechtěl, aby si mysleli, že v tom má prsty. Jakmile se začaly hlasy policistů, prohledávajících les přibližovat, prudce se otočil a vyrazil pryč. Při zběsilém úprku do něj však něco narazilo a on ucítil palčivou bolest v rameni, která jej donutila vykřiknout. Cítil, jak mu někdo připlácl ruku na pusu a vztekle zavrčel.
„Tohle se nemělo stát...“
Ten hlas poznal.
„Dereku?“ Zahuhlal do dlaně Dereka Halea.
„Sklapni a poslouchej mě. Pokud to kousnutí odmítneš, zabije tě to. Pokud ho přijmeš, stane se z tebe moje beta. Vlkodlak. Neudělal jsem to schválně jenom jsem zdrhal před-“
„Támhle je!“ Ozvalo se ze západu. V tom samém okamžiku prosvištěla kolem dvou teenagerů šipka.
„Vstávej..“ Vrčel Derek. „Musíme odsud zmizet. Hned!“
Vytáhl malátného Stilese na nohy a více méně jej táhl pryč z lesa.
Stiles tak nějak nevnímal, co se děje. Dokázal se soustředit jen na palčivou bolest v rameni.
„Tys mě kousl..?“ Vyrazil ze sebe.
„Myslíš, že jsem to chtěl?“ Zavrčel. „Myslel jsem, že jsi ta kráva od Argentů.“
„Kate?“ Zašeptal Stiles, na kterého šly mdloby.
„Zatraceně Stilesi poddej se tomu! Nedovol, aby tě to zabilo.“ Derek se prudce otočil a vrazil Stilesovi pěstí.
„Scott tě zabije.“ Řekl teď už silnějším hlasem Stiles.
„Toho jsem si vědom.“ Zavrčel Derek. „Teď jsi, ale jeden z rodiny Hale. Myslím, že se s tím srovná.“
Stilesi... Ozvalo se Stilesovi v hlavě. Dotkl se svého spánku. Věděl, čí je to hlas.
Zničme je. Zničme je všechny..
Sklapni! Vyhrkl podvědomě Stiles na Nogitsune.
Nogitsune se rozesmál. Nikdo nás nedokáže zastavit. Obzvlášt ne teď, Stilesi..
Zavři hubu! Zařval Stiles.
„Stilesi? Stilesi?!“ Derek zatřepal s teenagerem, který byl úplně mimo.
Stiles se zamračil a setřásl jeho ruku. „Nech mě být!“
„Moc dobře víš, že to už teď-“
Stiles se prudce otočil a zařval. Jeho oči nabraly chladnou modrou barvu. Derek zůstal hledět s pootevřenou pusou.
„Ty oči..“ Dostal ze sebe.
„Co s nima?“ Klepal se rozzuřený Stiles, z jehož prstů začala odkapávat krev. Derek si všiml jeho zatnutých pěstí. Zřejmě měl co dělat, aby neztratil kontrolu. Derekovi přejel mráz po zádech, když uvážil, že ani není úplněk.
„Na tvůj první úplněk tě budu muset někam zavřít.“ Řekl tiše.
Ze Stilesova hrdla se vydralo zavrčení. V zápětí mrknul, když jej nečekaně oslepil blesk z Derekova mobilu.
„Co to do háje-“
Zhluboka se nadechl, když mu Derek ukázal, co vyfotil. „Zabil jsi?“
„Ne! Rozhodně ne jako vlkodlak, já-“
Najednou se chytil za hlavu v záchvatu bolesti.
Zabil jsi Stilesi.. Zabili jsme. Vzpomínáš? Všechny.. všechny jsme zabili..
Jeho myslí proběhly obrázky masakru v nemocnici z doby, kdy Nogitsune používal jeho tělo. Nogitsune se rozesmál.
„To není možné..“ zašeptal Stiles a prudce zavrtěl hlavou.
„Co?“ Zeptal se Derek s obavami v očích. Něco tu nesedělo.
„Je možné, že by barvu očí ovlivňovalo posednutí?“ Zeptal se Stiles a jeho modré oči propalovaly Dereka pronikavým pohledem.
„Možná..“ Řekl opatrně překvapený Derek.
„Moje oči jsou modré, protože jsem zabil... Teda ne přímo.. Jsou modré díky tomu masakru, který způsobil Nogitsune....“