Nechtěné kousnutí

Stiles nebo Nogitsune?

Z pohledu Dereka

Vezl jsem Stilese ke mně do bytu. Teda.. Spíš Stilesovo tělo. Nevěděl jsem, jestli je v něm i jeho duše. Museli jsme je nějak donutit se rozdělit. Hádal jsem, že to, ale bude velmi obtížné, jelikož spolu byli tak dobře provázaní, že jsem absolutně neměl tušení, jestli to dělal Stiles, nebo Nogitsune.
Zastavil jsem u domu a vytáhl ho ven. V náručí jsem ho přinesl ke dveřím a odemkl. Pak jsem jej odnesl do podzemí a dal jej do klece. Potom jsem vzal injekci z blízké skříňky. Byl v něm jed kanimy.
Slyšel jsem, jak za mnou někdo přišel. Ten hnusný pach.. Byl to Peter. Tím jsem si byl jistý.
„Který alfa by dělal taková opatření kvůli betě?“ Zeptal se kousavě.
„Každý, který by zjistil, že jeho kotvou je zatracená liška, se kterou začal spolupracovat.“ Zasyčel jsem v odpověď.
„To zní zajímavě..“ Řekl on a přešel blíž ke mně. „Vrátili jste Nogitsune zpět do jeho těla? Věděli jste, že si tím zaděláváte na problémy, ale přesto jste to udělali. Mysleli jste si, že dokážete zvládnout temnou kicune? Vymetl by s vámi podlahu.“
„Zavři hubu.“ Zasyčel jsem. Na jeho provokace jsem v této situaci absolutně neměl náladu.
„Každopádně mi řekni, co s ním chceš dělat.“ Zajímal se.
„Donutit je se rozdělit.“ Řekl jsem s kamennou tváří.
„A co budeš dělat o příštím úplňku, ha? Vezmeš mu kotvu. Pokud ho necháš být, dopadne jako Malia. Promění se ve vlka a uteče. To chceš?“ Ptal se Peter.
„Něco vymyslím.“ Zavrčel jsem.
„Ví o tom Scott?“ Ptal se Peter.
Přikývl jsem. „Napsal jsem mu, ať kontaktuje Lydiu. Myslím, že by mohla být nápomocná, jelikož ona a Stiles..“
Peter obrátil oči.
„Takže do té doby budeme čekat?“ Zeptal se Peter.
V tom okamžiku se Stiles, sedící na druhé straně klece, probudil. Jeho oči modře zazářily a pokusil se pohnout. Jenže to nešlo.
„Jed kanimy... Nitrožilně.. Pěkné.“ Dostal ze sebe obtížně.
„I tak, ale nemáme moc času, Dereku. Vzpomeň si, co udělal posledně.“ Řekl mi tiše Peter.
Zamračil jsem se. Měl pravdu. Měli bychom být opatrní.
„Ty jsi Nogitsune, že?“ Zeptal jsem se a zadíval se na Stilese.
„Proč bych vám bakemono měl říkat, jestli jsem Stiles, nebo Nogitsune? Mimochodem základy japonštiny ovládáme oba.“ Řekl.
„Tohle bude těžké.“ Řekl Peter.
„Říká někdo, kdo posledně pomohl dvěma teenagerům vlézt do mé hlavy.. Proč jsi to neudělal sám? Oh já zapomněl.. Ty už nejsi alfa..“ Řekl Stiles s výrazem výsměchu ve tváři.
Peter zavrčel a odhalil modré oči omegy. Stilesovy oči ztmavly.
„Tohle je Nogitsune.“ Řekl jsem. „I když nechápu, jak je možné, že dokáže využívat Stilesovu vlkodlačí sílu.“
Potom jsem se otočil k Peterovi. „A ty se uklidni. Tohle je totiž přesně to, co on chce.“
Nogitsune se zasmál. Přejel mi mráz po zádech.
„Přesně to, co chci? Ne tak docela.“ Zavrtěl hlavou. „Tak trochu doufám, že sem přijde Scotty.“
„A jenom tak mimochodem, můj milý Dereku.. To ti to ještě nedošlo? Můžu používat vlčí sílu..“
Odmlčel se a pak se mi zadíval do očí modrýma očima omegy. Jeho úsměv nabral na děsivosti.
„Protože mi to Stiles dovolil..“