Nechtěné kousnutí

Hra začíná..

„Musíme ho najít!“ Rozhodl Scott a vyrazil k východu z kliniky.
Derek ho chytil za ruku. „Počkej. Přesně tohle jsme dělali posledně. On zmizel, my jsme ho šli hledat. Pokaždé jsme skočili přímo do pasti.“
„Co jiného chceš dělat?“ Zeptal se Scott.
V tom okamžiku mu zabrněl telefon. Podíval se na zprávu, která mu přišla.
„Kdo je to?“ Zeptal se Deaton.
„Máma.“ Řekl Scott, zatímco rozklikával zprávu.
Pootevřel pusu překvapením a zděšením zároveň.
„Děje se něco?“ Zeptal se Derek.
„Stiles... Je v nemocnici.“ Řekl Scott a zadíval se na vyššího vlkodlaka.
„Doufejme, že tentokrát nevkročíme do pasti, jako posledně.“ Řekl Derek a chtěl vyjít.
„Počkej!“ Zarazil ho Scott. „Kira je kousek od nemocnice, napíšu jí, aby to prověřila. My dva se rozdělíme. Ty půjdeš k sobě, já půjdu do školy. Pokud bude opakovat stejné kroky, musí se objevit na jednom z těchto míst.“
„Dobře.“ Přikývl Derek a vyrazil.
Vážně nechtěl přijít o svoji betu.
Kira vběhla do nemocnice s katanou v ruce. Mellisa na ni pokývala.
„Kde je?“ Zeptala se mladá liška.
„Pojď za mnou.“ Řekla jí Mellisa a vyrazila do chodeb. „Už když se tu objevil, tak mi došlo, že se chová divně. Tajnůstkářsky, zmateně. Jako by nevěděl, kde je. Odchytla jsem si ho a zeptala se, co s ním je. Za zády jsem měla injekci se sedativy. Zablesklo mu v očích. Zřejmě hledal mě. Řekl, že neví, ale ty oči.. byly stejné, jako když byl posedlý. Neváhala jsem a uspala ho. Odtáhla jsem ho na pokoj bez oken a zamkla dveře. Vím, že to moc nepomůže, ale doufala jsem, že ta injekce vydrží dost dlouho na to, aby se sem někdo z vás dostal.“
Mellisa se postavila před dveře a přejela kartou přes snímací zařízení. Kira se připravila k boji. Dveře se otevřely a ony opatrně vstoupily dovnitř. Byla tam tma a chladno. Zdálo se, že v místnosti nikdo není, když v tom někdo poklepal Mellise na rameno. Otočila se. Stiles s velkými kruhy pod očima se hrozivě pousmál, chytil ji za ramena a třískl její hlavou o svoje koleno. Mellisa se bezvládně sesunula k zemi. Kira vykřikla a sekla po voidovi svou katanou. Vyhnul se. Sekala v neuvěřitelném tempu. Vyhýbal se každému pokusu o zásah.
Najednou ji, ale chytil za zápěstí.
„Nejsi zdaleka tak silná, jako Noshiko.“ Zasyčel a třískl její hlavou o blízký stolek, čímž ji omráčil.
Povzdechl si a rozhlédl se kolem. Zdálo se, že nikdo nebyl poblíž. Vzal Kiře její katanu i s pochvou a Mellise její přístupovou kartu. Chtěl se ujistit, že jej nějakou dobu nebudou pronásledovat a potrvá to trošku déle, než zjistí, kde je. Usmál se.
„Oni to, ale čekali, co?“ Zašeptal.
Potom si dřepl ke Kiře a začal prohledávat její kapsy.
„Máš něco, co bych velmi rád získal.“ Řekl tiše.
Usmál se, když v jedné z kapes nahmatal tvrdý, studený předmět. Vytáhl jej ven. Byla to házecí hvězdice z obsidiánu.
„Ocas.“ Zašeptal.
Vstal a skryl jej do kapsy. „Někdy ti jeden stačí k tomu, aby ses zachránila, víš, Kiro.. A Stiles nijak neprotestuje.“
Usmál se. „Ani nemůže. Jelikož pokud začne, nechám jeho vlkodlačí stránku, aby jej pohltila a donutím lovce, aby jej zabili.“
Otočil se k odchodu.
„Zdá se, že hra začíná...“