Nechtěné kousnutí

Bezvědomí II.

Ze Stilesova pohledu
„A je to tu zase. Jen my dva, uvnitř mé mysli.“ Řekl jsem.
Nogitsune, který vypadal jako Rhys, se na mě provinile díval.
„Chtěl jsem jen pomoct..“ Řekl.
„Od kdy je z tebe takový dobrák? Nejsi náhodou tisíce let stará kicune, která ráda rozpoutává sváry a působí spoustu bolesti, ze které žije? Co se stalo s tím prohnaným voidem?“ Ptal jsem se.
„Zavři hubu!“ Zařval a jeho obličej byl jen pár centimetrů od mého. „Můžu tě zabít, kdykoliv se mi zachce.“
„O co ti vlastně jde, Nogitsune?“ Zeptal jsem se.
„Ta mladá kicune má kai-ken. Chci ho.“ Řekl.
„A ty nemáš svoje?“ Ptal jsem se.
„Chtělo by se ti jet přes půl světa jenom kvůli pár kouskům obsidiánu?“ Zavrčel.
„Je to kvůli získání výhody, ne?“ Zeptal jsem se.
„Mohl bych nás tam dostat, ovšem ty musíš být při vědomí a plně vyléčený. Jinak tě to zabije.“ Řekl.
„Hé.. Takže ti na mě -“
„Chci jenom tvůj rozum. Nic jiného. Pochop to. Stačí, když tě postrčím správným směrem a..“
„To se nikdy nestane.“ Zavrčel jsem.
Usmál se. „Jsi si tím jistý? Pokud se mi totiž nepodvolíš dobrovolně, můžu tě donutit.“
„To se nikdy nestane!“ Zakřičel jsem. Nehodlal jsem dovolit, aby ze mě udělal vraha.
„Pak tu máme mnohem drastičtější způsob..“ Řekl.
Zamračil jsem se. Co tím myslel?
„Víš, co je zítra?“ Zeptal se.
„Úplněk..“ Řekl jsem tiše.
„Jsem zvědavý, co budeš dělat, když ti odmítnu pomoci. Ano, můj milý Stilesi. Nechám tě vymáchat si v tom čumák.“ Zašeptal sladce.
Skousl jsem svůj ret.
„Zítra budeš prožívat úplněk jako vlkodlak bez kotvy. A tak nějak doufám, že se při tom proměníš. A jen tak pro tvou informaci.. Já nebudu ten, kdo ti pomůže zpět, ale budu ten, kdo bude vybírat tvoje oběti.“
„Tak jak se rozhodneš?“ Zeptal se.
Nechtěl jsem nikomu ublížit. Nechtěl jsem, ale ani dovolit Nogicune získat kontrolu.
„Co uděláš, až je získáš?“ Zeptal jsem se tiše.
„Pomstím se. Nejdřív alfa smečce. A pak si vychutnám pomstu na McCallovi a jeho smečce.“ Rozplýval se.
Musel jsem jim získat čas. Musel jsem něco udělat.
„Udělej to. Vem jí tu hvězdici. Potom si zajdi pro zbytek.“ Řekl jsem. „A pak mě nech být.“
„Jsi ochotný obětovat kvůli McCallovi dokonce i svou lidskou stránku?“ Zeptal se. „Kvůli člověku, který tě už několikrát podrazil?“
„Totéž jsi udělal i ty.“ Řekl jsem s povzdechem. Měl jsem pocit, že už nemám co ztratit. „Jenom mi prosím dovol napsat mu aspoň jeden dopis, dokud jsem sám sebou.“
„Jak je libo. Ale myslím, že tím to pro tebe bude jenom horší, protože ho nakonec jeden z nás zabije. A měl by ses modlit, abych to byl já a aby se to stalo brzy. Jinak jej totiž při příštím úplňku zabiješ ty sám..“