My jsme dvojčata? (POZASTAVENO)

11.

Hope se rozhlédla po pokoji a pak se podívala na Sang. "Moc děkuji a teď utíkej ať nepřijdeš pozdě a až přijdeš musíš mi říct o tom překvapení" Řekla ji Hope. "Ne ty pojď semnou" Řekla ji Sang. "Ale já tam nepracuji a navíc se to nehodí. Jen se chci vědět to překvapení jak si říkala. Nebude ti vadit, když si vylepím pokoj fotkami BTS?" Zeptala se ji Hope. "Ne nebude udělej si sním co chceš, ale prosím pojď semnou potřebuji tam pomoct a rovnou se tam zeptáme na tvojí právi" Řekla Sang. "Tak dobře že jsi to ty" Odpověděla ji Hope. Sang se usmála a vydali se do BigHitu. 

Když k němu došli Sang se podívala na Hope. "To je vážně BigHit?" Zeptala se překvapeně Hope. Sang se zasmála a přikývla. "Víš kdo tu pracuje? Třeba je potkáme" Řekla Hope. "Já už je dávno potkala a ne jednou" Řekla ji Sang. "Vážně? Jak moc ti závidím ani nevíš jak moc ráda bych je taky potkala" Řekla Hope smutně. Sang se usmála a chytla Hope za ruku a rozešla se sní do vnitř. "Tohle je to překvapení?" Zeptala se ji Hope a Sang přikývla. 

Když Sang otevřela dveře v místnosti stáli kluci. Hope přestala dýchat. Sang do ní strčila a rozešla se na své místo. Hned jak se Hope vzpamatovala vydala se za Sang. "Hope pomůžeš mi prosím? Potřebuji udělat ještě pět kostýmů" Řekla Sang. "Určitě moc ráda jen mi dej práci a já ji udělám" Odpověděla ji Hope a Sang se usmála. Sang ji podala látku, kterou má mít J-Hope. Ještě ji podala zápisky co se týče ohledně kostýmu. Sang a Hope poctivě pracovali na kostýmech. 

Když, byli skoro u konce přišli kluci. Sang zrovna došívala poslední úpravy na kostýmu pro Jimina. Vše vypadalo dobře teď už je jen na řadě zkouška. Sang byla v pohodě tohle je už její druhá práce, ale Hope byla nervozní a ne jen proto že to je její první práce. 

Když kluci přišli v kostýmech Sang se něco nezdálo. "Copak se děje Sang udělala jsem něco špatně že?" Zeptala se ji Hope. "Ne jen by to chtělo něčím doplnit" Odpověděla ji a začala něco hledat. Zatím co Sang něco hledala Hope se sklopenou hlavou a čekala až Sang najde to co hledá. Bála se zvednout pohled nahoru, aby se nečervenala. 

Když to Sang konečně našla začala to dávat klukům a pak odstoupila. 

Když před zrcadlem upravovala Taeho a naráz se podívali do zrcadla. Všichni naráz řekli že jsou jako dvojčata. Byli jako vejce vejci "Třeba je Tae tvůj bratr vždyť nevíš kdo jsou tví rodiče" Řekla ji Hope. 

Když se Sang podívala s naštvaným výrazem na Hope ta hned skloní hlavu. "Omlouvám se měl to být vtip na vaši podobu" Řekla omluvně.  Tae se smutně usmál. "Měl jsem sestru dvojce, ale když ji byl rok ji unesli a od té doby jsme neměli žádné informace takže nevíme jestli ještě žije" Řekl smutně. Sang se divně zatvářila a já věděla že se něco děje. Ona je v dětském domově zhruba od dvou let bylo by možné že by byla Taeho sestra. "A jak se jmenovala?" Zeptala se ho Sang. Tae se podíval takovým tím pohledem, když někdo přemýšlí. 

Nakonec řekl stejný jméno jako má Sang. "Nepřijde vám zvláštní že jste jako vejce vejci, jmenuješ se stejně jako jeho sestra a nepoznala si rodiče" Řekla Hope. Sang nevěděla co říct. Podívala se na Taeho a odešla. Tae se hned vydal za ní. 

Našel ji před BigHitem. Zrychleně dýchala. Tae na ní promluvil. "Nemůžu být tvoje sestra" Řekla Sang. "A proč ne? Zatím vše ukazuje že jsi" Odpověděl ji Taehyung. "Můžeto být náhoda" Řekla Sang. "Tak si necáme udělat testy co ty nato? Říkám mojím rodiče sestru hledají celých 17 let. Nedávno jsem oslavil 18 narozeniny a kolik je tobě?" Zeptal se ji. "osmnáct"Odpověděla mu Sang. "Vidíš sama musíš uznat že je to zvláštní a teď mi řekni přesný datum pokud bude stejné půjdeme udělat ty testy prosím?" Zeptal se ji. "30.12.1995" Odpověděla mu. Sang nevěděla jak, ale Tae ji svíral v objetí "Jsem si na 99% jistý tím že jsi má sestra" Řekl potichu. Sang ho po chvíli taky objala a zabořila svojí hlavu do jeho hrudi.  "je možné že jsem našel svojí sestřičku. Musíme jít hned domů Sang jak říkám rodiče tě hledají od toho dne co tě unesli" Pošeptal do ucha. "Já, ale nemůžu. Nemůžu tam jít" Řekla potichu Sang. "Proč by si nemohla?" Zeptal se ji. "Bojím se" Odpověděla mu. "Nemáš čeho. Bez pochyby jsi má sestřička" Řekla Tae a usmál se. Taehyung si zařídil volno. Sang řekla Hope že pro ní přijde a pak jeli s Taem k němu domů. 

Přijeli před velký dům. Vystoupili z auta a vydali se dovnitř. Sang šla se sklopenou hlavou. 

Když Tae otevřel dveře a zavolal na rodiče, kteří hned přišli. Sang stála za Taeovími zády. 

Když se ozval hlas nějaké ženy a muže Sang stuhla. Taeho máma se zeptala co dělá tak brzy doma a co je to za holku. Taehyung se usmál a odstoupil, aby rodiče viděli na Sang. 

Když Taeho rodiče viděli Sang zastavil se jim dech. Sang stála na místě a nemohla se ani hnout. "Tae kdo je ta dávka?" Zeptala se ho jeho máma. Tae se usmál. "Jmenuje se Sang" Řekl a podíval se na ní. "Myslíš jako naše San?" Zeptala se zaskočeně. Přikývl "Ano" Odpověděl. Rodiče přišli k Sang a pevně ji sevřeli v náruči. 

Po chvíli se všichni posadili v obýváku a Sang jim řekla svůj příběh. Kolem večera musela Sang odejít, ale její rodiče ji nechtěli pustit. "Já omlouvám se, ale v práci mám kamrádku, kterou také dnes propustili z dětského domova a bydlí u mě musím ji vyzvednout nechali jsme ji tam s klukama" Řekla Sang. "Kluci se oni postarají" Řekl Tae. "Ale ona nemá klíče od bytu, kde bude spát? Má tam i všechny své věci a já vás tady nechci otravovat" Vysvětlila jim Sang. "Jednu noc to snad vydrží s klukama v dormu a naopak neotravuješ teď jsme tě našli nehceme tě znovu ztratit" Řekla paní Kim. "Dobře jen ji to musím aspoň zavolat" Řekla Sang, Všichni přikývli. Sang volala Hope že musí vydržet jednu noc s klukama v dormu a Hope ji řekla ať nemá strach že to zvládne. 

Ahoj jsem tu s další kapitolou. 

Snad se bude líbit. 

Omlouvám se za chyby a překlepy v textu. 

Hvězdičky a komentáře potěší :)