My jsme dvojčata? (POZASTAVENO)

12.

Večer jsem nemohla usnout. Musela jsem pořád myslet na Hopeco pak asi dělá. Proto jsem si vzala mobil a hned ji napsala.

Riky:

Ahoj :)

Hope:

Ahoj sluníčko :)

Riky:

Jak se máš? Co kluci snad nezlobí.

Hope:

Mám se fajn a zrovna jsem došla do pokoje protože jsme si povídali.

Riky:

Aha a očem jste se bavili?

Hope:

Jen jak jste se tvářili, když jste zjistili že jste sourozenci.

Riky:

Aha. A jak jsme se tvářili?.

Hope:

No byli jsmte dost překvapení.

Musela jsem se usmát.

Riky:

Zítra se uvidíme v práci?.

Hope:

Ano určitě.

Riky:

Dobře. Hope nezlop se jsem nějak unavené a není mi dobře.

Hope:

Jistě zlato snad ti bude ráno lépe.

Riky:

Určitě. Tak přeji hezkou dobrou noc.

Hope:

Dobrou, kdyby něco tak piš.

Riky:

Dobře.

Znovu jsem se musela usmát a mobil dala na nabiječku poté jsem mobil položila mobil na stolek vedle postele. Po chvíli jsem usnula, ale nespala jsem mocdlouho protože mě probudila bolest. Chtěla jsem se posadit, ale nešlo to. Natáhla jsem se pro mobi, aby se podívala kolik je hodin. Bylo pů druhé ráno. Povzdychla jsem si a znovu jsem se snažila posadit, ale pořád to nešlo. Stekli mii slzy protože bolest byla silna. Nevěděla jsem co mám dělat.

Když jsem se pohla bolest byla ještě horší. "Au" Skuhra jsem. Z očí se mi spustili slzy. Dlouho to netrvalo a rozbrečela jsem se úplně.

Najednou někdo zaklepal na dveře. "D-dále" Řekla jsem a podívala se, kdo vejde.

Do pokoje vešel Tae s mámou. Oba ke mě přiběhli, když zjistili že brečím. "Riky co se děje?" Zeptala se mě vyděšeně máma. "Strašně mě bolí břicho" Řekla jsem a schoulila se do klubíčka. "Riky akde tě to přesně bolí?" Zeptala se. Hned jsem ji ukázala, kdeto bolí. Máma hned běžela pro mobil. Tae se vyděšeně na mě podíval. Taky jsem se na něho podívala se slzami v očích. Sedl si ke mě na kraj postele. Pohladil mě ve vlasech. Máma přiběhla zpátky a někomu volala. "Ano děkuji před dveřma na vás bude čekatsyn" Řekla a pak zavěsila. Poté hned poslala Taeho před dveře.

Po chvíli jsme slyšeli sirény a pak hlasy. Poté do pokoje vešli asi dva muž. "Dobrý veče" Pozdravili a máma je také pozdravila. Doktoři hned přišli ke mě. "Slečno slyšíme se?" Zeptal se mě doktor. Přikývla jsem. "Pokusíte se otočit na záda?" Zeptal se mě znovu a já opět přikývla. Pomalu jsem se otočil na záda a stekli mi nové slzy. Doktor mě začal prohmatávat. Rozbrečela jsem se ještěvíc, když mi sáhl na praví bok. "Dobře. Dáme vám kapačku proti bolesti a pojedeme do nemocnice. Vypadá to na akutní zánět slepého střeva" Řekl doktor. Hned jsem přikývla. Doktor si vzal moji ruku a a napíchl mi kanilu na, kterou mo napojili kapačku. "Za chvíli se vám uleví. V nemocnici půjdete hned na operaci o, které nebudete ani vědět" Řekl doktor a připravili si lehátko. Poté mě na něj naložili, přikryli mě dekou a připoutali. "Mohu jet s vámi?" Zeptala se doktora máma, když mě naložili do sanitky. "Určitě" Řekl doktor a máma se běžela rychle převléct. Mezitím mě doktor připojil k přístroji a a měřil mi znovu tlak.

Když máma přišla hned ji doktor pustil ke mě. K sanitce přišel i táta s Taem. "Riky neboj se hned jedeme za vámi" Řekl táta a já přikývla. "Hlavně mi, kdyby něco mi hned volej" Řekl táta mámě a políbil ji. Máma přikývla a polibek mu oplatila. 

Ahoj tak jsem tu s další kapitolou. 

Doufám že se bude líbit. 

Za překlepy a chyby se omlouvám. 

Komentáře a hvězdičky potěší :)