Sjelevenn 2

8

„Månen!" vykřikne a posadí se. Je noc, ale ten obraz byl tak živý! Bolest, kterou prožívala mu vháněla slzy do očí. Roztřesenou rukou si otře pot z čela a odhrne přikrývku. Ticho noci přeruší něčí výkřik. Kdo to byl? Že by někdo další měl špatné spaní? Tu noc už nedokázal usnout, stále myslel na sen, který se mu zdál.

Celý rozlámaný a vyčerpaný sešel do kuchyně aby něco pojedl. Bylo kolem osmé ranní a v domě už bylo živo.

„Dobré ráno," usmála se na něj Ann od plotny. „Dnes není dobré," zamračeně se posadí na stoličku a přijme šálek kávy. „Čau lidi," Askel vejde dovnitř s kruhy pod očima a ustaraným výrazem. „Čau, co se stalo? Vypadáš hůř než obvykle," popíchne ho Ann. „Noční můry," přizná se Askel, ale hledí do stolu. „Tos křičel ty? Říkal jsem si, kdo to je. Také jsem měl dnes zlý sen. Zdálo se mi o Månen. Nevím proč, ale křičela a trpěla příšernými bolestmi." Askel k němu pomalu vzhlédne a s nevěřícím výrazem na něj hledí. „Byla v bílé místnosti a celá od krve," doplní a čeká na jeho reakci. Zamračí se a přimhouří oči. „Jak to víš?" trvá jen chvíli než mu to dojde. „Tys měl stejný sen jako já." Neodpoví, vstane a přechází po místnosti tam a zpět. „Co se stalo?" Ann vidí že se něco děje.

„Už nemůžu. Nedokážu dál lhát," najednou se zastaví před Grenseløsem a s bolestí v očích na něho hledí. „V čem jsi lhal?" „Ve všem. To ráno co odešla jsem šel za ní. Na té louce byl Kasper. Chtěl se jí pomstít za to, že mu ukradla smečku. Tvůj mobil ti vzala ta Alfa a dala mu ho. Chtěl jsem jí pomoct, ale chytli mě a ona aby mě zachránila šla s ním." Bez jediného slova na něho hledí a nevěří vlastním uším. „Proč jsi mi to neřekl dřív!" zařval na něho a celý se chvěl vztekem. „Jako alfa mě přinutila slíbit, že to nikomu neřeknu, ale po tom co jsem viděl dnes v noci už nemůžu dál mlčet." „Proč? Osm měsíců jsi mlčel! Proč teď!?" prudce vstane a židle za ním se zakymácí.

„To co jsme viděli nebyl sen. Ať si to uvědomovala nebo ne, poslala nám zprávu." „A proč tak trpí?! Co jí ten bastard udělal?!" Askel zavrtí hlavou a sklopí zrak. „To nedělá Kasper," zašeptá. „Jak to můžeš vědět?!" bouchne dlaní do stolu.

„Když jsem ji viděl naposledy, dozvěděl jsem se že je těhotná," zašeptá téměř neslyšně. Grenseløs zalapá po dechu a malátně se posadí zpět na židli. „Takže ona-" nedokáže to vyslovit, něco takového ho vůbec nenapadlo. „Ano, podle mě rodí," řekne Askel.

Ještě dopoledne vyrazili na cestu. Tím že mu Askel dal nové informace věděl kde přibližně má hledat. Po tolika měsících znovu viděl malou jiskřičku naděje k jejímu nalezení, ale zároveň měl nový důvod aby ji našel co nejdříve.

I přes nával adrenalinu se ten den vrátili za tmy s nepořízenou. Kasper měl tolik pozemků, že bylo bláhové si myslet, že se jim hned na poprvé povede najít jeho úkryt.

Po čtyřech dnech přišli na to, že bude efektivnější, když se rozdělí. Tím pokryjí větší plochu.

◄►

Cítím se k smrti unavená. Každý sval při sebemenším pohybu protestuje a tak se raději nehýbu. Cítím teplý dotek a něčí hlas. Nerozumím co říká a je mi to jedno. Zvedne mě až zasténám bolestí.

„Kde je moje dítě?" zachraptím a na okamžik pootevřu oči. Muž nade mnou s někým promlouvá a při tom se dívá na mě. Řekne něco, čemu zase nerozumí, ale mám pocit jako by mě znal a z jeho slov sálá vřelost. V jeho očích je něco zvláštního. „Kde je moje dítě?" opakuji znovu, ale odpověď už nedostanu.

Všechny síly mě opustily a ponechaly černočerné prázdnotě.

◄►

„Eliasi, myslím že-" otevře dveře a ztuhne „Pane bože," vydechne hrůzou. „Co se děje Askele?" ozve se ve vysílačce Elias. „Našel jsem ji," vejde dovnitř a nakrčí nos. Bílé stěny i postel jsou celé od krve, stejně jako ona. Bez hnutí leží na posteli a její srdce bije slabě.

„Je v pořádku?" Elias má očividně strach. „Já nevím. Všude je tu spousta krve, už pár dní staré. Žije, ale není na tom dobře," opatrně ji zvedne do náruče. Něco řekne, ale nerozumí jí. „Oni ji snad nechali rodit samotnou," nedokáže tomu uvěřit, ale ta spoušť kolem nemá jiné vysvětlení. „To jsou zrůdy," zasyčí lékař. „Co nejrychleji ji přines. Pokud ji neviděl lékař mohla by mít infekci," dívka pootevře oči na zmateně se na něho podívá. „Už budeš v pořádku, Månen. Slibuju, jsi moje sestra." Cítí jak se zachvěla a její tělo ochablo. Co nejrychleji se vrátil zpět.

Grenseløs už čekal s Eliasem na ošetřovně. „Polož ji sem," ukázal na volnou postel. Co nejopatrněji ji položil a odstoupil. Elias ji zběžně prohlédl a svým dvěma pomocníkům začal říkat, co všechno bude potřeba udělat.

„Měli by jste odejít, potřebuji ji prohlédnout," přehodí přes ni přikrývku a otočí se k oběma mužům. „Bude v pořádku?" Grenseløs si vyděšeně prohlíží zaschlou krev. „To vám řeknu až ji prohlédnu. Běžte," řekne rázným tónem.

Grenseløs i s Askelem vyjdou ven. „Co jste tam našli?" přes to, že je na něj stále naštvaný potřebuje vědět co s ní dělali a hlavně kde je dítě. „Věděli že přijdeme. Vzali jsme všechny lékařské záznamy, které jsme našli. Musí se na ně podívat Elias, té doktorské hatmatilce sem nerozuměl. Prohledali jsme všechny místnosti, ale dítě jsme nenašli." Stiskne čelisti a v duchu slíbí Kasperovi pomalou smrt. Na jeho rodinu nikdo sahat nebude.