Sjelevenn 2

16

Vrátím se do svého pokoje, potřebuji si dát sprchu. Při pohledu do zrcadla se musím usmát, uchopím copánek a rozpletu ho. Horká voda mi padá po tváři a je to to nejlepší, co jsem zrovna potřebovala. To bych neřekla. Ozve se vlčice. No dobře, tak druhá nejlepší věc. Převrátím oči v sloup. Vysuším si vlasy ručníkem a na sebe hodím jedno z mála triček, které po Grensovi zůstaly ve skříni. Měla bych zajít za Eliasem. -Jo, to bys měla.

„Eliasi?" vejdu dovnitř a rozhlédnu se po místnosti. „Děje se něco?" vyskočí od stolu. Usměji se, „Ne, všechno je v nejlepším pořádku," nechápavě zavrtí hlavou. Vřele ho obejmu, „Děkuju."

„Ehm, nemáš zač?" vypadá hodně zmateně. Asi by jsme ho neměly dál trápit. Namítne Luna. Má pravdu. „Na všechno jsem si vzpomněla." „Vážně?" šťastně mi začne měřit tlak, kontrolovat zorničky a všechny ty doktorské věci.

„To je úžasné!" kroutí hlavou. „Všechno je v nejlepším pořádku," rozhodí rukama. „Dobře, můžeš jít. Kdyby se cokoliv změnilo, řekni mi to, ano?" přikývnu a odejdu.

Vrátím se do pokoje a zamračeně se rozhlédnu. Kde je? Zavřu oči a nadechnu se. Grensi? Kde jsi? Chvíli naslouchám, ale odpověď nepřichází. Slabý signál? Odfrkne si Luna. „Ha ha, moc vtipné." Vezmu si sluchátka a vyskočím na postel. Zavřu oči a nechám se unášet tóny pomalé skladby, které mě pomalu uspávají.

Nakonec stáhnu sluchátka z hlavy, zvýším hlasitost na maximum a položím je vedle sebe. Lehnu si na bok a zavřu oči.

Z polospánku mě vytrhne teplý dotek na tváři. „Kde jsi byl?" Přitáhne si mě k sobě a políbí na krk, „Musel jsem vyřešit nějaké problémy. To víš, Alfa se nezastaví, ale hned jak jsem tě uslyšel jsem se snažil co nejrychleji přijít." „To je hrůza, když tě tu nechci tak tě mám pořád na očích a když si konečně vzpomenu tak zmizíš." Zasměje se až mi po zádech přejede mráz.

„Neboj, teď už tě nepustím na krok," zašeptá mi do ucha a letmo se ho dotkne rty, což ve mně vyvolá vlnu vzrušení a ošiju se. „Minimálně několik následujících hodin," dodá. Musím se usmát. Chlapi, myslí jenom na to jedno. -No, neříkej že ty na to nemyslíš. Ozve se vlčice. Teď jo. Přiznám se, ono to jinak ani nejde když ho cítím u sebe.

Vsune dlaň pod triko a položí na břicho. Na moment se zarazí, jako by nad něčím přemýšlel. Hlavou mi probleskne obraz, který jsem si ve svém bílém vězení často představovala: Jak s bříškem ležím na posteli a Grens se ho dotýká přesně jako teď. Skousnu si ret, položím svou ruku na jeho a propletu naše prsty.

„Tak moc jsem se těšil až tě zase budu držet v náručí," pousměji se. „Grensi?" hlas se mi zlomí. „Hm?" vtiskne mi polibek na krk, „Miluju tě."

Otočí mě k sobě čelem a dlouze políbí, „Taky tě miluju," zašeptá a znovu se zmocní mých rozechvělých rtů. Pevně ho k sobě přitisknu a na konečcích prstů ucítím horkou kůži jeho zad. Pomalu vyhrne triko a přetáhne ho přes hlavu, odhrne prameny a prohlíží si mě jako kdyby mě viděl poprvé v životě. „Pořád jsi stejně krásná," v jeho očích je patrná úcta a něha, která mi celé ty měsíce tak chyběla. Uchopím spodní lem jeho trika a vysvleču ho.

Horkost a tíha jeho těla mě přivádí k šílenství a při tom je to stále málo. Na podbřišku cítím jak je vzrušený, pohnu pánví abych se na něj natiskla a otřela. Zabručí do mých úst a zachvěje se. Vsunu dlaně pod boxerky a mezi prsty sevřu dokonalý zadek. „Pro krista, ty jsi nedočkavá," zrychleně oddechuje, „A co bys čekal téměř po roce," stáhnu je dolů a s pootevřenými ústy uchopím do dlaně.