W.I.T.C.H.: Generace kozoroha [DOKONČENO]

Kapitola osmá

Vlhké sklepení hradu zatuchle páchlo, jako kdyby už 300 let nikdo nevkročil do této kobky. Čarodějky postupovaly pomalými kroky hlouběji a hlouběji do mučírny. Ostatky zemřelých lidí se ještě válely v poutech v temných celách. Železné mříže byly osvětleny pouze slabě, a proto se zbytek propadal do černé mlhy. Strážkyně neměly nejmenší chuť odkrývat další tajemství hradních sklepení; Nicol svítila pouze na staletou podlahu. Došly do středu místnosti. Možná by bylo lepší, kdyby se do přítmí cel přeci jenom podívaly.

"Musíme najít tvé rodiče, Mayo. Proto se rozdělíme: ty, Nic a El si vezměte pravou stranu a my ten zbytek," prohlásila vůdcovsky C.

"Dobře, snad je najdeme dřív než...," zesmutněla Maya a všechny ji přátelsky obejaly.

"Bude to v pořádku," mrkla povzbudivě Kath a pomohla Maye utřít z tváří slzy.

"Tak do práce, děvčata!" zavelela Nicol.

Obě strany byly systematicky prohledávány strážkyněmi. Pravá strana zářila rudým světlem a druhá růžovými paprsky. Od nejposlednější cely se pomalu blížily k první, kde na ně hledělo krvežíznivě tisíce párů zvědavých očí. Nebezpečně vyčkávaly.

El zahlédla koutkem oka červený odlesk v černočerném temně zahaleném rohu. "Nicol, posviť támhle do kouta. Je jasné, že tady Mayiny rodiče nejsou, ale támhle přeci jenom něco ano," zašeptala tiše Eleanora.

Když do rohu dopadla rudá záře ohně, všechny se zděsily. Kath nahlas vypískla. Netopýří šum křídel se vznesl všude kolem nich. Obyčejní hmyzožravci to nebyly. Noční dravci potřebovaly ukojit svou nekonečnou touhu po krvi. Každá z čarodějek se snažila bránit, ale žádné z nich se nepodařilo odehnat upíří bestie. Pokousané ruce a nohy krvácely a tekla krev, která vábila další a další netopýry. Nicol se snažila zasáhnout kdejakého netopýra, ale vždy jeho místo nahradil jiný.

"Utíkejte! S nimi nemáme šanci bojovat!" křičela Maya a jako první se rozběhla ke dveřím. Celou věčnost jí trvalo otevřít závoru na dveřích. Při zvedání chladného a těžkého kovu dorážela na ni stovka upírů.

Vpadla konečně do místnosti a hnala se pro čarodějky.

Jednu po druhé poposunula směrem k místnosti a sama utíkala jako poslední. Mezitím bránila proudem vzduchu bestiím v útoku. Rozeběhla se. Nohy jí kmitaly. Má málo času doběhnout do místnosti! Ještě se na posledních pár sekund otočila a tváří v tvář se postavila dravcům. Vyfoukla mocný ledový vzduch.

Zámek zapadl na své místo právě včas. Maya se sesunula vyčerpáním ke dveřím. Pokousané údy, její i ostatních, krvácely. Všude po podlaze byly kapičky krve. Ozývající se hlučné rány do dveří, jak zmrzlá tělíčka bestií narážejí do dveří, pomalu ustává.

Zvládly to. Ale co je čeká v této místnosti?