W.I.T.C.H.: Generace kozoroha [DOKONČENO]

Kapitola devatenáctá

PŘED DVĚMA DNY

Ondina seděla v havraních šatech v kamenném trůnu. Síň jen tlumeně osvětlená modrými plameny ohně vrhala stíny do tváře mocné vládkyně. V ruce neustále otáčela křišťálovou kouli. Již několik dnů se snažila přimět své kouzelné předměty promluvit. Doteď žádné ze svých magických relikvií nepřinutila promluvit. Již několikrát pustila z uzdy své nervy a na podlaze se čím dál více leskly střepy jejích starobylých předmětů. Dnes odhodila na černý mramor kouli. Ta se jen díky své mohutnosti odkutálela k nohám jedné ze stojících služek, která zkameněla pod příkazem své paní Ondiny. Ta mávla rukou a za trest udělala ze své komorné žulovou sochu - magie ji poslechla na slovo.

Ondina protočila panenkami. Ladně znovu oživila svou poddanou. Ta jen překvapeně zamrkala a dovolila svým plicím nedechnout se vzduchu, které již dlouho necítila. Nemohla se ho nabažit.

"Co myslíš, Diable, je mi věrný můj syn Leonardo natolik, aby zabil strážkyně?!" vzkřikla a magii donutila okouzlit paměť služky. Její mysl prostoupily vzpomínky Ondiny za ty dva roky, co dělala Ondině kamennou společnost jako desítky dalších služebných.

"Já... Já nevím, paní Ondino," ustrašeně vypískla. "Myslím si, že ano. Je vám věrný, vždyť je váš syn, moje Vrchnosti!"

"Jsi mi stejně k ničemu," sykla. "Staň se opět poslušnou!" zařvala a Diable se proměnila opět v kámen. Ondině se stejně nikdo nikdy nezavděčil.

Přesávala pomalu věřit tomu zpropadenému synovi. Její city vůči němu byly pouze pokrevní, jinak pro ní byl řadový voják. Nic víc, nic míň.

"Zavolej mi generála Ange, sluho," zařvala povýšeně na jediného živého sluhu.

"Ano, paní," odpověděl jí sluha a pomalou postarší chůzí se hrbáč vydal k mohutným křídlům dveřích do sálu.

Za malý moment se vrátil. Po boku mu šel generál Ange, zavalitý muž v kápi a železné masce. "Ano, má Paní? Jsem připraven na vaše rozkazy, Paní," zacukroval jinak hrubý hlas. Generál Ange měl ve zvyku svírat karabáč a chudé vojáky mlátit při každé příležitosti.

Ona mezitím vzala do ruky zrcadlo. To jí ukázalo plán, který pro ni zrcadlo zkonstruovalo z jejích myšlenek.

"Za dva dny napadněte pár vesnic a spalte je. Mně to dá sílu a strážkyně nám přiběhnou. Zajměte je, zrcadlo vám ukáže můj plán, jak to provést. Vsaďte je do vězení a můj syn Leonardo nám prokáže, řekněme, malou službičku!"

"Ano má paní!" zasalutoval. Otočil se a na svých krátkých nohou se odkolébal. Jeho tlustý pivní pupek se otřásal při každém dalším kroku. S hlukem za sebou zavřel dveře a nechal tak o samotě svou vládkyni, která nechtěla být nikým rušena.

Možná bude nucena si to se strážkyněmi vyrovnat sama, to by bylo nepříjemné, a tak musí odpočívat. Se zaujetím si prohlédla celou místnost. Od azurových plamenů, přes žulové sochy poddaných po vysoký gotický sklep.

SOUČASNOST

"Každý tohoto mladíka zná, je to syn Ondiny a nejspíše vás už informoval o své moci, že?" začal pomalu a rozvážně promlouvat Věštec.

"Ano, Věštče," přistoupila C k Leovi a vzala ho za ruku.

"Jeho matka páchá zlo, proto zde jste, aby jste tomu zabránily. Ty, mladíku, by jsi měl jít, protože tě Ondina volá. Zde na Kondrakaru to neslyšíš, proto řekni Ondině, že tě zdržely strážkyně. Nechceme, nikdo to nechce, aby tě potrestala, víš, jak je krutá, i když se neustále skrývá za zdmi svého hradu."

"Co vlastně páchá?" optal se zaraženě.

"To ti nemůžeme říci, musíš se to dozvědět od ní, jinak bychom tě ohrozili," promluvila s rozvahou babička Mayi. Věštec jen přikývl na znak souhlasu.

"Dobře," zamumlal a se zábleskem ostrého světla byl tatam.

"Tak tedy, strážkyně," promnul si svou bradu Věštec. "Nechává spálit vesnice, protože jí to dává sílu. Něco plánuje a my nevíme, co. Musíte tomu zabránit a to okamžitě. Upalujte, protože jinak to bude mít katastrofální důsledek."

Carol je proměnila a již teď měla strašně velký strach o svou lásku, protože se jí to nechtělo líbit.

"Počkejte, šlo by se jít ještě podívat do... ehm... domů?" optala se Kate.

"Ovšemže, mrzí nás to s tvým otcem," zachmuřil se Věštec. "Ale rychle, spěchejte!"

"Co s ním je?" vytřeštila oči Maya.¨

"Víte, jak byl nemocný? Zjistilo se, že je to rakovina. Má dvacet procent na přežití."

"To je nám líto. Honem, strážkyně," zavelela Carol s odhodláním.

Objevily se blízko domu Summersových, ovšem už oblečené jako normální dívky svého věku. Přispěchaly tam. Dlouho se nezdržely, ale Kate políbila svého otce a zmizela z domu, jako by jí odnesla voda. Pan Summers si toho všiml.

Kate venku zaslechla nějaký šramot, jenže když se otočila, nikde nikoho neviděla, a tak se se strážkyněmi přemístily ve stínu opuštěné staré budovy. Nějaká tajuplná osoba opírající se o oprýskané zdi staré budovy se přiblížila k čarodějkám, zrovna, když se přemisťovaly. I toho těžko chodícího pána to přeneslo na cizí planetu.

Se zábleskem se ocitli v kopcích nedaleko hradu. Teplota se okamžitě ochladila a z nebe začaly padat bílé vločky. Na zelené listy spadal mráz a spaloval je na troud.

Všechny se teď otřásly zimou. Nicol svýma rukama očarovala pár bund, které vykouzlily čarodějky společnými silami vyčarovaly. Ty najednou začaly hřát nadpřirozeným teplem, a tak si je oblékly. Pár jich zůstalo navíc, a proto si jednu z nich nechtěný návštěvník oblékl také.

Vydaly se k hořící vesnici. Kate vzlétla a začala hasit, když z domu vyletěla síť a zasáhla její křídla. Vykřikla.

Všechny čarodějky se zhrozily, protože je potkalo to samé, když se vydaly do hořících domů zachraňovat lidi, jenže místo nich se tam připravili vojáci Ondiny. Zajali je jednu po druhé, až na voze skončilo všech pět čarodějek. Když je odváděly Kate uviděla toho tajemného cizince, který na ni koukal s vytřeštěnýma očima. Byl to její nemocný otec. Kate vytryskly slzy. Naklonila se k Maye a Carol a sdělila jim, co právě viděla. Ty se zhrozily.

Když je konečně slezly z vozu, smýkli jimi do temného a vlhkého sklepení. Žalář byl pořádně magicky ošetřen. Jediné, co je mohlo vysvobodit byl klíč od zámku. Ten neměly na dosah.