W.I.T.C.H.: Generace kozoroha [DOKONČENO]

Kapitola třicátá

Nad pahorkem se v tichosti rozpouštěl dým z plápolajících ohňů. Vedle ohnišť se hřáli vojáci, vedle nich se váleli helmice a při každém pohybu u jejich boku zazvonil meč o brnění. Všichni nervózně pokukovali po lesích, zdali odtud jim nehrozí nebezpečí. Když si všimli, že se blíží strážkyně, v zachovaném tichu vstali. Strážkyně nevěděly, jak mají na to reagovat; každý jásal, avšak nikdo nemluvil - vojáci Kondrakaru a ostatních svobodných světů jim projevovali úctu a respekt.

Caroline zabodla pohled do země a dál kráčela k hlavnímu stanu, který obklopovali magičtí mistrové nebo další významné osobnosti Kondrakaru a širého vesmíru. Všechny čarodějky svou vůdkyni následovaly.

Caroline rozhrnula celtu stanu. Všechny vstoupily do stanu ponořeného do zářivých paprsků Nadpozemského ohně, ohně přivezeného z Kondrakaru, který je možné uhasit pouze Věštcovým příkazem, také hoří jen pokud Věštec žije.

"Zdravím vás, Strážkyně," zašeptal s upřeným pohledem na svého plápolajícího společníka.

Melancholie, která strážkyně přepadla, když spatřily těžké zbroje a meče, jim zabránila v mluvení, jakoby jim narostl v krku velký knedlík. Jen přikývly a sesunuly se doslova na přichystaných pět židlí. Automaticky každá jedna zabodla pohled do stolu jako ostrá kudla.

Věštec, velmi všímavý muž, nepřipisoval jejich náladu nervozitě. Ošil se. "Co je vám? Jste hrdé bojovnice, proto se musíte vzmužit; naše vojsko na vás spoléhá."

Caroline vstala, nahnula se nad strategickou mapu. Zamračila se. Měla za to, že se ve strategii vyzná, ale tahle jí připadala nepřínosná.

"Nad čím se zamýšlíš?" promnul si Věštec své vousy. "Myslíš si, že tito moudří muži a odvážné válečnice rozhodli náš bojový plán špatně?"

Caroline vzhlédla; až teď si uvědomila, že je ve stanu mnohem víc lidí, než si myslela. Zahlédla Lubu, Zambalského krále a spousty dalších tváří, které neznala. "No," znervóznila. "Tato strategie počítá především s tím, že my, jako strážkyně zůstaneme na jednom místě a budeme bojovat jen ze vzduchu na vzdušné síly, ale myslím si, že my máme víc síly a dovedností, co můžeme nabídnout, že?" otočila se na strážkyně, které jen zdvihaly jedno obočí, nebo se pro změnu tvářily zmateně.

"Myslím, že ano," přisvědčila Maya a zadívala se na mapu jako Caroline. Najednou se celé shromáždění nahrnulo před strategický stůl.

Caroline a Maya posouvaly figurky a dohadovaly se nad každou možnou kombinací; věděly, že nemohou podcenit přesilu vojáků Ondiny, ale nesměly ani opomenout tím, že ony jsou Strážkyně a stojí za nimi nejen spravedlnost.

Nakonec se dohodly na vylepšené strategii.

Čarodějky popřály dobrou noc Věštci a zbylým magistrům a jasnovidkám dobrou noc. Otočily se do tmy. Prošly kolem několika stanů, než se dostaly k těm svým. Kate a Caroline bydlely spolu, zatímco Maya, Nicol a Eleanor se ubytovaly v jednom prostornějším.

C ještě vyšla na vzduch, když jí měkká studená ruka popadla za pusu a nadlidskou silou i rychlostí odtáhla do přítmí lesů, kterou narušovaly jen dva velké zářivé měsíce Elienu; jeden rudě krvavý a druhý bledý.

Konečně povolila a Caroline se opět ocitla ve známé náruči Lea.

"Co tady děláš?" zašeptala. "Proč si nešel ke mně do stanu? Nikdo by ti tady neublížil."

Prudce se nadechl. "Nevíš, co mluvíš. Můj problém, otázka mého bytí, je mnohem složitější, než jak to vidíš ty. Myslíš si, že by mě takhle přijali vojáci mezi sebe? Příšeru, co lační po krvi i svojí nejmilovanější osoby? Kdybych se nedržel, tak už máš rozdrápané hrdlo od mých tesáků, Caroline," řekl tvrdě. Promnul si zátylek. "Omlouvám se."