W.I.T.C.H.: Generace kozoroha [DOKONČENO]

Kapitola čtrnáctá

VE ŠKOLE

"Ještě odsedět si v převlečeném vězení nazývaným škola 1 hodinu a můžeme jít domů!" zaraduje se ironicky Nicol.

"Jo, ale to nevadí! Mně už nikdo náladu po večírku nezkazí!" zasměje se Kate. C přikývne.

"C? Co skrýváš?" rejpne si Eleanor.

"To je dost, že jste se zeptali! Po hodině jdu s Charliem do parku." zařehtá Carol.

"Páni! Se máš!" zavěsí se do ní Maya.

"Povídej!" zaškemrá Kath.

"Na večírku jsme se tak dohodli," zamrká Carol.

"Holky, už se zvoní. Musíme pohnout!" zakřičí Maya a všechny se rozběhnou školní chodbou.

O NĚCO POZDĚJI

C vyběhne z útrob školy a na dvoře netrpělivě čeká na Charlieho.

"Ahoj." ozve se sladký hlas za jejími zády. Charlie.

"Ahoj! Můžeme jít?" zaraduje se energicky Carol a odchází s "panem Božským" do nedalekého parku.

Došli až tam, kde čarodějky často dříve sedávaly, než začaly bojovat se zlem na Elienu. Stromy byly již zbarvené do podzimních barev a po obloze pluly načechrané mráčky.

POHLED LEONARDA

"Líbí se ti tady?" zeptala se roztomile.

"Líbí... A jak! Připomíná mi to svět... Chci říct starý domov," rychle jsem se opravil. Vzbudil jsem v ní nechtěný zájem.

"Kde jsi bydlel dřív?"

"Nikdy jsem nepoznal opravdový domov. Pořád jsem byl s matkou na cestách," zalhal jsem. Už v tom jsem celkem dobrý, ale nejsem na to pyšný. Zvláště, když musím lhát jí.

POHLED CAROLINE

"Páni. To... To je fascinující a tvoje máma je ta paní s brejlema?" zeptám se.

"Ne...To je moje teta...," zesmutní.

"Co... Co jsem řekla špatně?"

"Nic. Jen máma furt někde cestuje. Tamta paní s brejlema byla moje teta Nefra. Tátu jsem nikdy nepoznal. On totiž zemřel...," dorazí mě jeho odpověď jako kudla do zad.

"To mi je líto..."

"Nemusí. Nic jsi mi neudělala."

"A Johny je..."

"Můj bratranec," nestihnu ani doříct věty, když se dozvím odpověď.

"Honem! Musíš nám pomoct!" přijde mi telepatická zpráva od Nicol z Elienu a s nechutí se vytrhnu z jeho objetí.

"Promiň musím jít," vyhrkne na mě a já otevřu pusu úžasem. To jsem chtěla teď říct já jemu! Dá mi jen letmou pusu a mizí v dálce.

Já tu stojím do doby, než se připomenou čarodějky.