W.I.T.C.H.: Generace kozoroha [DOKONČENO]

Kapitola dvacátá osmá

"Carol?" ozvala se nejistě Maya. Žďuchla do Caroline loktem, aby jí vytrhla z myšlenek. Musely být tiše, protože paní Carsonová byla zrovna uprostřed výkladu.

"Co je?" sykla Caroline. Potom si konečně všimla, proč na ni Maya dorážela; pod tričkem jí růžově zářilo Srdce Kondrakaru. "Do háje."

"Slečno Weathersová, co řešíte se slečnou Rowlisovou? Nechcete se o to podělit s celou třídou?" šlehla po nich brýlatá profesorka ohnivým pohledem. Prohlížela si skrz sklo svých brýlí zaražené tváře Mayi i Caroline. Ta držela v dlaních Srdce.

"Bude to? Řeknete nám to, nebo vás mám prosit? A laskavě vypněte ten telefon."

"Omlouvám se, paní profesorko, ale-" začala Caroline, jenže jí přehlušil školní zvonek. Paní Carsonová přešlápla, sbalila si vše, co potřebovala na dnešní hodinu matematiky. "Vyřešíme to příště, máte přestávku."

Caroline si oddechla. Vzala za rukáv Mayu a už ji táhla na záchod. Ve dveřích se střetla s Wine, která ji jen veledůležitě ignorovala. Všechny ostatní čarodějky z dalších výběrových skupin matematiky se dostavily na jejich telepatické volání.

"Co je tak důležitý?" zavrčela Eleanor, jen co přišla. Matematika jí šla jako psovi pastva a zařazená byla do nejhorší skupiny.

"Těžká hodina, co? Bez tak nemáte nic důležitého, krom nějaký špatný známky," zamumlala Nicol, která dělala v nejhorší skupině Eleanor společnici.

"Ale kuš, musíme jít do Kondrakaru, Věštec nám poslal SMS," zavtipkovala Maya, ačkoliv to myslela smrtelně vážně. Přikývly.

Kate se usmála, ačkoliv to, co se stalo posledně nedopadlo úplně nejlépe. "Stavíme se tam po poslední hodině, stačí přetrpět poslední."

Všechny s ní jednohlasně souhlasily. Po poslední hodině se rozeběhly k Rowlisovým, stejně chtěly k nim jít, protože mluvit o minulém večeru se nedalo ve škole. Během pár sekund se přenesly do pevnosti.

"Vítejte strážkyně," ozvalo se zpoza jejich zad. Strážkyně se otočily. Věštec tam stál v celé své kráse, dlouhém rouchu.

Kate se prodrala do popředí. "Co pro nás máte dnes?"

"Dozvěděl jsem se o té šarvátce s Wine a spolkem. Prozradila mi to Claire, což je naše špiónka ze Země. Kontroluje tam situaci."

"Co vám o tom přesně řekla? Ona byla ta postava, která poté rychle zmizela?" zamračila se Nicol.

Věštec přešel do vedlejšího pokoje, strážkyně ho následovaly. "Je nadpřirozeně rychlá, ale o tomhle nic netuším, každopádně vím, že vás Wine a její parta napadly. Nepřekvapilo mě, že jsou potomci druhé generace strážkyň, avšak nemají právo na vaše místo. Mají přívěšek od jedné čarodějnice Darilin - ta své oběti přesvědčí, že je hodná a zmanipuluje nezvratným kouzlem, avšak to jde zlomit, pokud zemře. Už jsem na její planetu poslal Claire a její tým. Ovšem je mi tu něco divné," podrbal se na bradce.

Kate se rozhlédla po všech - každá byla stejně zmatená. "Co tím myslíte?" vzpamatovala se první.

"Claire někdo hodil tento dopis přímo k nohám," jeho ruka v tu ránu svírala prastarý pergamen popsaný vzkazem pro strážkyně. "Máte se dostavit k Rozpadlému mostu."

"Cože?! Kdy? V kolik? A kdo to poslal?!" vrhla se ke vzkazu Maya, Caroline zareagovala jen o pár vteřin později. Na pergamenu nebyl nikde podpis. Maya ho srolovala a dala si ho do kapsy.

"Už za hodinu, Rozpadlý most víte, kde hledat. Vydejte se tam již teď a ohledejte to místo," nařídil jim Věštec a luskl prsty. Zmizel, zatímco se od vysokých sloupů odrážel zvuk lusknutí.

Caroline si prohlídla každou přítomnou tvář, přeměnila sebe i ostatní a vydaly se k Rozpadlému mostu za městem. Nebyl až tak daleko, ale byla pravda, že opatrnosti nikdy není dost. Maya ho srolovala a dala si ho do kapsy.

Dorazily na místo, Maya si pořád dokola četla vzkaz.

Do břehu jezera se zakousávalo molo Rozpadlého mostu jako obrovský zub. Prohledaly nejbližší křoviny a posadily se na zídku rozbořeného domu, čekaly. Okolo nich se ještě krčily další polorozpadlé chajdy. Nervozita ve vzduchu stoupala, když v tom se přiblížila temná postava s kápí stáhnutou až do čela.

Nervozita ve vzduchu stoupala, když v tom se přiblížila temná postava s kápí stáhnutou až do čela. V ruce držela flašku. 

Vánek si pohrával s vlnkami. Strážkyně si stouply do obranných pozic. Čím dál blíž a čarodějky rozeznaly v osobě mužskou postavu. Postával v dostatečné vzdálenosti, aby nešla poznat jeho totožnost. Vypadalo, že se nutí tady zůstat, že tam je jen z povinnosti.

"Kdo jsi?!" zařvala Maya, protože jediná ona měla na to hlas i odvahu. On jen nečině postával a prohlížel si je.

Stáhl si kápi. Slunce, které se na horizontu klonilo k západu, osvětlilo papírově průhlednou pokožku. Bledý chlapec se podíval krvavými žilkami na všechny dívky, které trnuly v úžasu. Leonard.

"Oh... Leonarde!" zařvala Caroline a rozeběhla se k němu, jenže ten ji netiskl na svou hruď, místo toho se od ní odvrátil. Ona nechápala, byla zděšená. "Co to děláš?" Její hlas zněl jen jako padání listí, nic hlasitějšího ze sebe nebyla schopná vydat.

Obešla jeho mohutnou postavu a snažila mu vzhlédnout do očí. "Podívej se na mě," zašeptala. Pootočila mu jemně hlavu. On se jí vytrhl, nadpřirozenou rychlostí se přesunul o pár metrů od ní. Caroline se otočila bezradně na ostatní, které byly ještě v šoku a krčily rameny. Nechápaly o nic víc než ona.

Vydala se k němu, jenže po pár krocích ji zarazil. "Stůj, ani se nehni!" zařval. "Promiň, nesmíš se ke mně přibližovat."

"Ale proč?!" vyjekla, přišla si zrazená.

"Neměl jsem vás sem zvát, nevím, proč jsem to udělal, ale když jsem tě zahlédl," sevřel ruce v pěsť a otřel si z líce zatoulanou slzu. "Nemohl jsem... Nemohl jsem odolat," mumlal si spíš pro sebe.

"Ty jsi byla ta postava! Proč jsi se neozval?" Tentokrát nedbala jeho nabádání, že se k němu nemá přibližovat, že je pro ní nebezpečný.

Podíval se jí do očí a prkenně stál, nehýbal se, když ho objímala; nedal najevo žádné city. "Co se to s tebou děje?! Leonardo, mluv přeci!"

On se nakonec odtáhl a otočil se. Utekl tou nepřirozenou rychlostí k nejbližší chajdě a držel se křečovitě stěny. Ona k němu doběhla a násilím ho odtrhla ze stěny. On vzdoroval silou, která nebyla obyčejná pro takového mladíka, ale pak se jí podvolil. Z úst mu vyčuhovaly dva tesáky.

"Teď už víš, co jsem. Bez citů, bez dechu i tepu. Zatím cítím, protože se proměňuju, ale my spolu nemůžeme být, snědl bych tě!" řekl zoufale.

Caroline se vrhly do očí slzy. "Takže tě zase ztratím, když jsem tě konečně získala?!"

On sklopil zrak a přikývl. "Navíc jsem nesmrtelný, umřeš a já se na to budu muset dívat. Proto jsem ti přišel jen říct, že odjíždím. Odjíždím do Ameriky, sbohem." Jen, co to dořekl, už zmizel. Caroline jen nechápavě hleděla na ostatní strážkyně. Žalem jí pukala hruď a zároveň se radovala, že on není mrtvý.

Když už vypadalo, že se rozbrečí, Maya ji vytrhla z myšlenek. "Když Darilin zemře, Wine a její parta nebudou takové mrchy. Co když to bude stejné i s Leem?"

Caroline zalila naděje hruď, jako když se chytá tonoucí každého stébla.