W.I.T.C.H.: Generace kozoroha [DOKONČENO]

Kapitola sedmnáctá

Caroline zaklapla svá unavené víčka. Propadala se hlouběji do nitra své noční fantazie. Užívala si bezstarostných nocí, když za dne měla pořád uslzené oči. Rodina si toho už také všimla a chtěla po ní vysvětlení. Carol se však nikdy neměla k tomu, aby si vylívala zrovna jim své srdce, a tak tiše trpěla své muka

 Milovala Charlieho, ale nemohla mu jen tak odpustit, když celou dobu ohrožoval její kamarádky. Párkrát už nad tím přemýšlela, ale rána byla až přespříliš hluboká. Charlie na ní častokrát volal, aby na chodbě počkala, aby jí to mohl vysvětlit. Párkrát to chtěla udělat, ale kamarádky ji odvedly vždy daleko od něj.

Dlouho se neměla k tomu, aby vůbec na něj pohlédla, a tak, když jí konečně jednoho dne zastavil nepřipravenou, samotnou, cítila se, jako by do ní uhodil blesk. Stalo se to jednoho deštivého podvečera. Příroda slzela s Caroline.

***

"Caroline," zašeptaly jeho rudé měkké rty. Ona se jen otřásla. Otočila se a chtěla utíkat pryč, daleko od něj, daleko od svého dosavadního života. On ji však zadržel.

"Caroline," řekl opět jen její jméno. Teď to znělo ovšem zoufaleji a naléhavěji. Přivinul si ji k sobě. Sevřel její věčně promrzlé konečky prstů. Odhrnul jí neposedný pramen vlasů a uvěznil jej za jejím uchem. Ona se pořád neodhodlala na něj, třeba byť jen na chvíli, podívat. On ji mozolnatými prsty, které lehce natáhly tětivu luku a zasadily tak divoké zvěři na jeho planetě smrtelnou ránu, chytil jemně za bradu. Donutil ji, aby se mu koukla do očí. Ona hned jimi uhnula.

"Caroline, nech si to, prosím, konečně vysvětlit," zašeptal.

Caroline však vybouchla vzteky. Odskočila od něj a vymanila se z jeho sevření. "Co mi chceš vysvětlovat?! Že si posluhoval té svojí královně, málem nás připravil o životy?! Že si mi lhal do očí?! Jak se ve skutečnosti jmenuješ?! Charlie? To těžko!" rozkřičela se.

Jeho rysy ztvrdly. "Máš pravdu, Caroline, ale slib mi, že když se ti to pokusím vysvětlit, že neutečeš!"

"Nejsem si jistá, zdali chci vědět, co všechno jsi zač, ale dělej. Možná je to poslední šance, co mi to můžeš říci!"

On polkl na prázdno. "Fajn, nech mě mluvit, neskákej mi, prosím, do řeči. Jmenuji se Leonardo, jsem syn královny, ale nikdy, NIKDY, jsem jí dobrovolně nedonášel! Nikdy jsem neohrozil tvůj život nebo tvých kamarádek. Sloužil jsem jí, aby mě vůbec nechala na živu! Omlouvám se za lži. Omlouvám se ti za všechno, ale nejspíše máš pravdu. Nejspíše se již nespatříme, lásko má," zašeptal. Otočil se a odcházel pomalou chůzí.

Caroline na něj hleděla. Oči se jí plnily již dávno slzami. Nakonec se za ním rozeběhla. "Leonardo!" vykřikla, avšak ani nevěděla, že jí nové jméno jejího přítele sklouzne ze rtů tak rychle.

On se zastavil. Otočil se a ona mu vběhla do náruče. Políbila ho. Nedočkavě mu projevovala lásku v dlouhém polibku. Když se od sebe odtrhli, dýchali přerývaně.

"Ach, Carol," usmál se.

Ona se jen zamračila. Vlepila mu facku. "To je za toho syna, Leonarda a za všechno, co jsi mi udělal," řekla ještě se zachmuřeným výrazem vepsaným v tváři.

"Miluju tě," zašeptala pak. Chytla se ho za ruku a odcházela s ním ruka v ruce. Již plánovala, jak strážkyně seznámit s nově nastalou situací, přestože se s tím ještě úplně nesrovnala a má velice hodně otázek na Leonarda.