W.I.T.C.H.: Generace kozoroha [DOKONČENO]

Kapitola dvacátá šestá

Ticho. Údery srdce se ozývaly od klenutých zdí někde vysoko. Dívčina se zmítala křečemi na svém loži a okolo ní se semkl hlouček postávajících. Modlili se, dušovali se, že zabijí tu, která to způsobila. Byli ale všichni tak bezmocní a beznadějní, nemohli nic dělat, nežli čekat. Dlouhé černé vlasy rozhozené po polštáři kontrastovaly s bílým plátnem pod nimi.

Věštec nakonec rozsekl ticho v půli. "Kate, Mayo," dotkl se lehce jejich ramena. "Musí odpočívat. A vy koneckonců taky. Postará se o ní tvá babička." Tiše je vedl pryč z místnosti. Dívčina pootevřela oči a spatřila záda svých kamarádek. Kate to nedalo a musela se ještě nakonec otočit. Když se jejich pohled střetl, Kate na nic nečekala. Otočila se, rozeběhla se k ní. Schovala ji ve svém objetí, kolébala ji jako dítě a tiše si povídaly. Ostatní strážkyně zaujaly čestné místo po jejich boku.

Carol ležela v Katině náruči jako hadrová panenka. Byla bledá a kruhy pod očima jí vystouply z tváře, jakoby nespala a nepila několik dní v kuse. Unavenýma očima protkanýma rudými nitkami bloudila od jedné tváře ke druhé a tiše beze slov jim děkovala, avšak všechny jí rozuměly.

"Jsem rád, že si se vzbudila. Ale musíš ještě spát, aby jsi byla fit, až nastane závěrečná bitva. Na Elienu to teď dosti vře. Pojďme strážkyně, musíme projednat strategii." Strážkyně, dokonce i Kate, se zvedly a beze slov odcházely, když se za jejich zády ozval sotva slyšitelný hlas.

"Musíme ho pohřbít," zašeptala a po bledých lících jí stékaly tiše křišťálové slzy. Sklopila zrak, hřbetem ruky si otřela slzy.

Kate šla k ní a objala ji. Naznačila ostatním, aby odešli. Věštec přikývl. Jemně postrkoval před sebou ostatní strážkyně, které se pořád otáčely na svou kamarádku.

Strážkyně nechaly za sebou pokoj, ve kterém se nacházela zlomená Carol a Kate. Když našly Carol ležet v prachu a jehličí, všechny se vyděsily. Posbíraly poslední síly na pomstu proti Ondině, jež stála u bezvládného těla. Dívce se stěží zvedal hrudník, její dech se krátil. Maya na nic nečekala a zatímco Kate, Eleanor a Nicol zaměstnávaly královnu Elienu, přenesla všechny na Kondrakar.

Po hodinách plného děsu se konečně drobounká Caroline vzbudila. Stěží držela otevřené oči. Všechny z toho byly otřesené a teď se ta chudinka choulí v náručí starostlivé Kate. Všem bylo absolutně jedno, že je nejspíš už všichni hledají; spoléhaly na paní Rowlisovou, protože ta jediná věděla, že její dcera se svými kamarádkami stráží bezpečí všech nevinných lidí nejenom na jejich planetě.

"Musíme něco udělat." To se ozvala Kate, která vyšla z pokoje. Její záda, které byly vždy rovné, se teď hrbily, jak na nich ležela tíha celé té události. Maya se podívala směrem k pokoji.

"Spí." Maya přikývla a objala Kate kolem ramen. K hromadnému objetí se zapojily všechny dívky, dokonce Věštec měl nutkání se přidat, kterému nakonec zdolal. Eleanor zavrtěla hlavou, jakoby chtěla vymýtit všechny chmurné myšlenky.

"Pojďte," Věštec je odváděl směrem do jedné z rozlehlých místností. Na pevnost v mracích dolehl žal, který dřímal hluboko v každé stěně.

Postavili se okolo kulatého stolu, nad nímž se vznášela černá koule, ze které sem tam vyšlehly paprsky nejrůznějších barev. Věštcův ukazováček se jemně dotkl temného chuchvalce temnoty. Místnost se v záplavě vesmírné prázdnoty rozplynula. Děvčata se semkly blíže k sobě.

"Vím, že nemáte teď sílu, kterou teprve musíte načerpat, ale je hodně toho, co budete muset ještě zvládnout. Boj proti Ondině skončí jednou provždy, doufejme, že co nejdříve. Ondina dala prohledat všechny vesnice na své planetě. Hledá Leonardovo tělo; ta ho teď opravdu nemá. Pozatýkala další lidi a vsadila je do žaláře; ví, že bez jedné z vás se tam nevydáte."

"Vy víte, že teď to nemůžeme zabránit. Neposílejte nás tam," zaprotestovala důrazně Nicol.

"Nechci vás tam poslat. Ale během pár dnů tomu budete muset zabránit. Až Caroline nasbírá síly, tak Ondinu musíme rozprášit, protože začíná být dost nebezpečná a -" vysvětloval Věštec, ale netrpělivá Maya mu do toho skočila. Obezřetně se podívala na všechny tváře okolo stolu.

"Počkat, další lidi? Neřekl jste nám, že zatýkala lidi!"

Věštec sklopil zahanbeně zrak, což se stalo strážkyním poprvé. "Nemohl jsem vám to říct. Dávaly by jste si to za vinu a... A chtěly je osvobodit."

"Moment, na co je tam potřebuje?!" vyštěkla Maya. Věštec ji zklamal.

Ten si promnul unaveně oči. "Ondina sbírá síly tím, že způsobuje bolest nevinným lidem. Mučí je tam. Když vypalovala vesnice a vy jste to překazily, musela sesbírat jinde... Omlouvám se, byl jsem hloupý," řekl a dotkl se planety vznášející se mu okolo hlavy.

Ta představovala Elien. Ukázal jim hrad, ve kterém sídlila Ondina. Všude se okolo hromadili pěšáci, vojáci a nejrůznější zrůdy. "Tohle vše budete muset porazit, aby Ondina byla bezmocná, protože každý tento voják se jí bojí."

"Panebože," uklouzlo šokované Kate. Otočila se zády k planetě a zavřela oči. Nechtěla vidět tu hrůzu.

Věštec luskl prsty; vše zmizelo. Stály zase na mramorové podlaze v nebeské pevnosti.

"Až se Caroline vyspí, povinně půjdete do kina," řekl s ustaraným výrazem.

Každá strážkyně byla zmatená ještě víc než před chvílí. "Co tam budeme dělat? Jakou misi pro nás máte?" zajímala se Eleanor, zatímco hladila Kate po blonďatých vlasech kroutících se jí po zádech.

"Žádnou. Musíte si udělat čas pro sebe, nasbírat síly. Musíte myslet teď sobecky. Nebojte se, překazíte tyhle hrůzy, ale musíte být silné. Silnější než je Ondina. Pomůžu vám získat další spojence osvobozených planet, ale nic nezaručuji," povzdychl si Věštec a odešel ke svým povinnostem. Na stole leželo pět lístků.

"Páni," vzpamatovala se Maya. Křikla na Věštce své díky a vrhla se na lístky.

"Na co jdeme?" zajímalo ještě zamračenou Eleanor.

Maya vytřeštila oči. "O-můj-Bože," řekla bezvýrazně a potom začala tancovat svůj radostný taneček, který kontrastoval s depresivní náladou. Všechny se zaraženě usmívaly.

"Tak na co dem?" vytrhla jí lístky z ruky Nicol. "Wau! On je génius. Dokonce mu odpouštím i to, že nám leccos zamlčel."

"Můžete mi to, prosím, už taky říct?" ozvala se Kate. Ještě pořád měla vepsanou melancholii v hlubokých vráskách starostlivosti.

"Na Lucy, je to předpremiéra!" Na to jsme všechny chtěly jít!" zavýskla Maya.

I Kate se na jednu kratičkou sekundu zaradovala, ale pak se zamračila ještě víc než předtím; pokud to ovšem šlo.

"Co je?" měřila si jí Eleanor.

"Myslíte, že to zvládne. Je teď citově i... ehm... fyzicky úplně vykolejená a... Nechceme, aby zkolabovala, ne?"

Maya povzdychla. Sedla si na schody opodál. "To nechceme. Uvidíme, jak jí bude, až se prospí. Zatím skočím domů, ahoj," řekla ještě naposledy a pak zmizela.

***

O pár hodin, které strávila Maya vypravováním své matce, co se přihodilo, se vrátila. Okolo Carol se vytvořil hlouček, jenž vyzvídal, jak se cítí. Když se dokonce usmála přes slané slzy, které jí kanuly po tvářích, zatímco spala, si všechny oddychly. Věštce toho dne už neviděly.

"Zvládneš to kino?"

"Jasně, děláte, jako kdybych byla nemocná kdoví jak dlouho. Zvládnu," přikývla. Prohlídla si všechny strážkyně a viděla jejich tváře plné nesouhlasu. Povzdychla si a odstrčila všechny dívky z cesty a postavila se bez větších obtíží. Ještě byla malátná a slabá, ale kino bez dohadů by zvládla.

"Pochybuji," Kate byla neoblomná, ale i přes její protesty se Carol oblékla do kina. Zatímco Maya vypravovala, že je její matka kryla, Carol si okolo krku pověsila srdce Kondrakaru. Podívala se po ostatních a teleportovala je do prostorného obýváku Rowlisových.