Deník z karantény

Den třetí - část třetí

Pátek 13. března - 19:50

Když už jsem byla o sobě schopná smýšlet zase jako o normální bytosti, odhodlala jsem se něco si dát a dál se oddávat relaxu. V celém domě bylo nějak podezřele moc hluku, a tak jsem nenápadně z gauče obhlížela situaci. Vydedukovala jsem z vyslechnutých dialogů a drobných detailů stejně jako Colombo, že se dost možná mí rodiče chystají opustit stanoviště domu. Takovouhle radost jsem nezažila od chvíle, kdy zavřeli školu a než nám začali posílat úkoly elektronicky. Když mi to máti přišla oznámit, hrála jsem naprostou nevinnost a moje falešné překvapení, by na filmovém plátně sklidilo všechny lvy, medvědy i Oscary. Horší bylo, že se snažili mě donutit jet taky. Několikrát se mě ptali, ale když viděli, jak si beru železný řetěz a chystám se jím přivázat ke svojí posteli na znamení protestu, nejspíš si uvědomili, že beze mě se budou mít možná i líp. Jakmile byly už všechny tašky v autě, postavila jsem se před vchodové dveře a s naváděcími světly lidí, co mávají na letadla na ranveji jsem jim ukazovala cestu do vozidla. Srdceryvně jsme se rozloučili a já ještě pět minut čekala, jestli se náhodou nebudou chtít vrátit. Pro jistotu.
Snad aspoň ten víkend budu mít volný, když pominu ty tři nudné kontrolní telefonáty každý den.