Neděle 15. března 2020- 16:30
Po tom, co jsme posnídaly vzduch a trochu jiných plynů, protože při pohledu na jídlo se mi zvedal žaludek jako při horském stoupání, zjistily jsme že ani hrst prášků naši bolest nepřebije. Ze sestry se mezitím stal profesionální hráč Sims 3, jelikož celé dopoledne, kdy jsme se snažily přežít otravu alkoholem, vydržela sedět na jednom místě a podezřívala jsem jí že ani nedýchá. Napadl mě naprosto geniální nápad- půjdeme vyvenčit toho malého medvěda o kterém říkají že je prej pes. Oblékly jsme se do těch nejvíc oslňujících a kolena podlamujících outfitů s tepláky a mikinami z minulého století. Pak už jsme mohly nerušeně vyrazit do víru naší zapadlé vesnice. Vedla jsem nás ulicemi, které jsem ani nepoznávala a samozřejmě jsem naprosto neposlouchala, když mi kamarádka říkala "ale tudy to nikam nevede".
Odbyla jsem ji s filozofickým "všechny cesty někam vedou" a šly jsme dál.
Nikam to nevedlo.
Dostaly jsme se ke křoví a stráni, kde tekl pro jistotu ještě potok. Určitě ale nepřišlo v úvahu otočit se zpátky, tak jsem razila cestu trnitými keři. Přeškákaly jsme potok jak divoké srnky, kromě psa. Po půl hodině přemlouvání jsem se do potoka vrátila, abych mu ukázala, že se asi fakt neutopí. Nakonec neskočil na břeh, ale na mě, takže se naprosto zachránil před namočením a já pak celou cestu domů oplakávala školní Conversky, na kterých bylo víc bahna než látky.
ČTEŠ
Deník z karantény
HumorVšichni jsme se nečekaně ocitli uprostřed epidemie nového viru, musíme dodržovat přísná pravidla, zůstávat doma, řeči, řeči řeči... Zkráceně: je to nuda. 💁🏼♀️ Co to ale znamená pro nás všechny ubohé studenty, co se ocitli doma, v horším případě s...
