Deník z karantény

Den šestý - část druhá

Pondělí 16. března 2020- 18:45

Znáte takový ten pocit, kdy děláte vlastně úplně random činnost a v polovině toho si vzpomenete, co se vám zdálo v noci, aniž by to vůbec s tou činností souviselo? Tak přesně to se mi stalo. Nejen, že mi málem celá perfektně opečovávaná sada talířů, co jsem držela malém vypadla z ruky, za což by mě v nich rodiče za trest asi nechali se válet, ale taky jsem Samu sebe dost vyděsila. Deficit školy se totiž začal promítat do mojeho krásného spánku. Zdálo se mi o školní jídelně- což je fakt divné místo na umístění snu, obzvlášť když to jídlo ačkoliv máme na výběr, je vždycky tak hrozné, že i když si vezmete nejmenší zlo, je to pořád na úrovni kuřecích rolek Ládi Hrušky bez kuřete. O jídlo tam ale bohužel vůbec nešlo. Zdálo se mi o klucích, kteří dokonce nejsou ani z mojí třídy a se kterýma mě pojí hodně trapných a nehezkých středoškolských situací. Bavila jsem se s nima, a dokonce jsem začala chytat takové ty hodně odporné a divné věci, kterým se říká sympatie. O to víc mě to v reálu zděsilo. Protože jestli kvůli svým blbým snům, které už jsou noční můrou jen tím, že jsou o škole, ještě začnu mít ráda idioty se kterýma ji sdílím, pak už můj návrat do toho ústavu bude nejen náročný kvůli učení, ale taky se nejspíš budu muset schovávat po chodbách a chodit jen postranními chodbami. Vyhledávala jsem si, kolik stojí celková plastika obličeje a holt vyjde asi líp se nechat lehce přejet traktorem, než doufat v zázraky.