Středa 11. března 2020- 22:45
K večeru jsem si začala uvědomovat, že čím déle tohle divný volno bude trvat, tím pravděpodobněji nám z toho drbne. Nejen, že nám vysaje mozky 20 hodin denně spuštěný Netflix (což by ještě bylo to nejmenší zlo), ale především nás naše domácí karanténa umučí samotou.
Začala jsem se pomalu od přátel dozvídat, jak se snaží v téhle těžké sociální apokalypse přežít.
Z kamarádky se stal poustevník, přežívající převážně ve svém pokoji, vycházející na denní světlo jen v případě potřeby záchodu a v noci se plížící do lednice, přičemž musí nosit ostrý klacík, kdyby ji máti chtěla nařknout, že krade její jídlo. Očividně budu muset jet zpátky do civilizace jako Armáda spásy jen proto, abych ji dopřála hřejivé vlídné slovo a nestal se z ní jeskynní trol.
Spousta jiných lidí volí cestu velmi aktivních alkoholiků, ačkoliv musí pít doma schovaní za gauč, jelikož pokutu za porušení zákazu shromažďování by platili ještě v dalších třech životech. Můžu si jen domýšlet, jak těžké to musí být pro všechny naše nadané školní sportovce, co hrají za klub z vidlácké Lhotky a teď už nemůžou svůj talent dál provozovat.
Pro všechny tyto milované atlety bych prosím držela minutu ticha, a především za jejich játra, protože ty budou mít mnohem krušnější dny, než naši pacienti s koronavirem.
*Chtěla bych upozornit, že toto nemá být bráno jako urážka sportovců, ať už hrají za jakoukoliv ligu či přebor, neboť jich spoustu znám a podporuji je celým svým srdcem. Nepřehánějte to zlatíčka ❣️*
ČTEŠ
Deník z karantény
HumorVšichni jsme se nečekaně ocitli uprostřed epidemie nového viru, musíme dodržovat přísná pravidla, zůstávat doma, řeči, řeči řeči... Zkráceně: je to nuda. 💁🏼♀️ Co to ale znamená pro nás všechny ubohé studenty, co se ocitli doma, v horším případě s...
