Deník z karantény

Den čtvrtý - část první

Sobota 14. března- 12:05

Jelikož nastal vysněný víkend v prázdném domě, dovolila jsem si probudit se ještě později, než jakýkoliv jiný den. Škodolibě jsem si pomyslela, že aspoň dneska na všechny maily kašlu a ať si matikář čmárá rovnice v kreslení jak chce, ale dnes se tím zabývat nebudu. Měla jsem veliké plány na celý den, ale z nějakého negativního vlivu vesmíru jsem zase skončila u seriálu, dokud mi nenapsala kamarádka. Plánovaly jsme si, jak si hezky jako fajnovky zajdem na kafíčko a drbání do kavárny, no přes noc nám je všechny zavřely, takže jsme zase utřely hubu. Psala, že se chce sejít, a že by se teda stavila k nám domů. Nepřemýšlela jsem ani nad jinou odpovědí a hned řekla, že to je přece jasný. No pak jsem nějakým nedopatřením prošla kolem svého pokoje a ten mě vcucl jako černá díra, protože v něm byl takový bordel, že i s mapou by se tam jeden ztratil. Po neúspěšném pokusu hodit na to všechno deku, jsem si uvědomila, že na celé podlaze prostě deka být nemůže, a že to moc nenápadné není. Začala jsem teda uklízet a po naprosto rekordním čase čtyř hodin a pěti minut vše vypadalo relativně normálně. Musela jsem chudáka holku nechat bohužel ještě dvacet minut čekat před dveřma, protože stejně špatně jako můj pokoj vypadal i můj nenamalovaný obličej, a tak jsem tomu musela holt nahodit ještě nějakou fasádu.