Deník z karantény

Den druhý - část první

Čtvrtek 12. března 2020- 11:56

Druhý den nebylo vlastně vůbec překvapivé, že jsem se opět vzbudila prakticky po pracovní době našich milých učitelů, a proto jsem si jen řekla "tak snad možná příště... I když spíš ne".
Po ránu jsem se pozitivně naladila všemi těmi zprávami o tom, jak se zase všechno okolo ruší a jak se bude volno nejspíš prodlužovat. Nebylo divu, že jsem zase mířila hned pod deku a na gauč. Automaticky jsem jako idiot desetkrát odpovídala na všechny dotazy rodičů "ne", protože se neustále ptali na školu.
"Máš dělat úkoly?" "Ne"
"Psali něco ze školy?" "Ne"
"Máš v plánu vůbec něco udělat?" "Zatím fakt ne"
Tahle taktika odpovídání upravenou pravdou ušetřila hodně času.
Zhruba někdy v polovině seriálu se ozval zvonek, tak jsem se s myšlenkou dnešního fyzického cvičení vydala pět kroků ke dveřím. Byl to pošťák- chudák nemohl skrýt ani zděšený výraz, když jsem se k němu vydala s obličejem a účesem, který byl mnohem bližší Glumovi z Pána Prstenů, než tomu čím jsem byla ještě v úterý. Převzala jsem si balíčky a po cestě zpátky slyšela jak se protáčí rychle kola dodávky, jako na semaforech v Rychle a Zběsile.
Nutno dodat, že když jsem zjistila, že mi přišly moje knížky, prožila jsem si vteřinový mini-orgasmus. Tohle je totiž přesně to, co z nás tohle blbý odloučení od normálního života dělá- radost nám udělají i ošoupaný stránky papíru.