Úterý 17. března 2020 - 12:00
Sice jsem spala tak dlouho, že už se to blížilo hybernaci medvěda, ale stejně jsem se probudila rozlámaná, jako kdyby po mě v noci jezdil někdo na kole. Do školy jsme dostali tolik úkolů, že jsem se z úsporných důvodů soustředila jenom na ty, které budou kontrolované. Na ty ostatní z vysoka kašlu. Když jsem do sebe házela snídani, přemýšlela jsem, jakou jedinou pořádnou aktivitu udělám, abych ve zbytku času nedělala nic a neměla z toho špatný pocit. Napadlo mě, že učení se cizích jazyků je docela zábava, tak jsem z toho popudu nerozvážně otevřela učebnici němčiny. Přišel první dojeb hned po pár vteřinách- víc jak polovina úkolů byly poslechy. V dnešní době, kdy se nedá dát CD už skoro ani do notebooků to bylo docela v háji. Půl hodiny jsem strávila tím, že jsem poslechy hledala na internetu, a když jsem si je pak pouštěla znělo to celým domem, jako nějaký propagandistický projev. Po pár minutách snažení mě ale začala brutálně bolet hlava. Snažila jsem se to přebít německými slovíčky, ale nešlo to. Musela jsem teda učebnici zavřít a hodit do sebe hrst prášků a vyléčit se u televize. Přišla jsem na jeden dosud neobjevený vedlejší příznak koronaviru- začnete být alergičtí na školu.
ČTEŠ
Deník z karantény
HumorVšichni jsme se nečekaně ocitli uprostřed epidemie nového viru, musíme dodržovat přísná pravidla, zůstávat doma, řeči, řeči řeči... Zkráceně: je to nuda. 💁🏼♀️ Co to ale znamená pro nás všechny ubohé studenty, co se ocitli doma, v horším případě s...
