Sobota 14. března- 23:30
Znáte takovou tu skvělou domluvu s přáteli ve stylu: "přijď na kafe"
"Okey"
"Zůstaň klidně do večera"
"Jo, proč ne"
"Můžeš tu přespat"
"To beru"?
Protože přesně takhle to v sobotu vypadalo a vlastně ani nevím jak přesně jsme se k tomu dostaly. Byl to po celém týdnu můj první kontakt s někým z kamarádů a praštily jsme do toho teda extra silně. Zkrátka se nějak stalo, že jsem z našeho špajzu vykouzlila dva litry Bohemky a hned byl večer veselejší. Pokračovala jsem totiž v hezkým pravidlu "pít tak že se konce korony možná nedožiju". Co by člověk taky jiného sám doma mohl dělat, že. Pustily jsme si na televizi retro playlist starých vypalovaček a hráli jistě velmi nadšeným sousedům písničky u kterých se jim určitě moc dobře usínalo. Když jsem šla po sto osmdesáté šesté otevírat balkonové dveře na vyvětrání, zahlédla jsem babku přes ulici jak mi hrozí pěstí. Mile jsem si vyměnily přátelská gesta a pokračovala jsem dál. Nevymyslela jsem bohužel žádný ďábelský plán, jak vysvětlit rodičům že nám zmizely dvě láhve šampaňského, tak jsem pochopila, že budu muset hrát hodně mrtvého brouka, kterým jsem se taky nakonec ve 4 hodiny ráno stala.
Ačkoliv to není extra vtipný ani trapný zážitek, dbejme všichni na nařízení naší vlády, ale přece se kvůli tomu nepřestaneme scházet s přáteli ne? Jasný, už to máme zakázaný... Ale co takhle chlastačka přes videochat? To bude teprve jízda.
Chtěla jsem vám jenom všem poděkovat za skvělých 100 přečtení během 4 dnů, jste úžasní! Jen tak dál 😉
ČTEŠ
Deník z karantény
HumorVšichni jsme se nečekaně ocitli uprostřed epidemie nového viru, musíme dodržovat přísná pravidla, zůstávat doma, řeči, řeči řeči... Zkráceně: je to nuda. 💁🏼♀️ Co to ale znamená pro nás všechny ubohé studenty, co se ocitli doma, v horším případě s...
