Čtvrtek 12. března 2020- 22:30
V mezidobí, kdy jsem si hledala na internetu přibližnou cenu protézy horní končetiny a objednávala mast na bolavé svaly, z důvodu namožení mého bicepsu při míchání těsta, se začali ozývat polomrtví kamarádi toužící po socializaci, jako zombie po mozcích. Začala jsem zjišťovat, že my, jakožto nepraktičtí a do života nepoužitelní studenti gymnázia si začínáme hledat nějaké činnosti na zabavení a rozhýbání kostí během přestávek mezi pořady. Bohužel, nikoho z nás nenapadlo dělat cokoliv pořádného.
A tak se stalo, že jeden šel zalívat kaktusy, druhý si vysál ve školním batohu desetiletí starý drobky a další zase strouhal pastelky. To se mě naštěstí netýkalo, jelikož už pár měsíců povedeně přežívám s pronájmem propisky od spolusedící.
Když jsem si chtěla nalít čaj a přitom jsem podšálkem rozbila hrnek, napadlo mě, že bych si rychle měla najít nějaký pohyb, protože se moje ruka třásla jako puding. Vzhledem k tomu, že jsem si až později všimla, že už je zase tma, a že dneska asi běhat opět nepůjdu, smířila jsem se se svými želé svaly a modlím se, aby zavření všech koupališť a fitness center trvalo co nejlépe ještě v letních měsících. Aspoň bych pak nemusela mít výčitky, že si nemůžu oblíct ani ty blbý plavky.
ČTEŠ
Deník z karantény
MizahVšichni jsme se nečekaně ocitli uprostřed epidemie nového viru, musíme dodržovat přísná pravidla, zůstávat doma, řeči, řeči řeči... Zkráceně: je to nuda. 💁🏼♀️ Co to ale znamená pro nás všechny ubohé studenty, co se ocitli doma, v horším případě s...