Deník z karantény

Den šestý - část první

Pondělí 16. března 2020- 10:30

Pondělní probuzení už bylo mnohem lepší, než předchozí den, až na to, že v tak brzké ráno ještě než jsem se stihla probudit, se rodiče navrátili z chalupy. Byla jsem z toho trochu rozhozená, najednou v bytě byli diktátoři dva, a co to bylo přesně o dva víc, než si každý normální člověk přeje. Jelikož jsem po cestě na záchod zakopla o svůj malířský stojan a celý prach, co se na něm usazoval se mi rozsypal na pyžamo, chytla mě myšlenka, že bych jako teda mohla něco kreativního stvořit. Velmi jsem se totiž bála po víkendu otevřít školní mail, protože by se v něm mohlo skrývat víc zla, než v celém zástupu smrtijedů. Hodila jsem teda do sebe nějakou snídani, zatímco ostatní trapně brzo obědvali a vytáhla jsem krabici s barvami. Po tom, co jsem zjistila že pár už jich bylo suchých jak anglickej vtip, jsem z některých aspoň vymáčkla trochu barvy.
Nebrala jsem si žádné velké cíle.
Malovala jsem a venku bylo hezky, pak se zatáhlo a najednou byla zase tma, až jsem zjistila že uběhlo asi šest hodin. No moje stehna z toho stání už byly tvrdší než chleba po týdnu a já vyčerpaná, vyhladovělá a scvrklá jak okoralý jabko konečně dokončila svoje dílo. Byla jsem docela pyšná.
Teda až do chvíle, než mi to máti zhodnotila slovy "hmm, hezký. A šest hodin života v prdeli".