Čtvrtek 12. března- 17:05
Osudová slova se vyplnila a máti se zjevila vprostřed pohodové prokrastinace s kuchařkou ve futrech dveří. Nenechala na svou morovou ránu dlouho čekat a její otázka "upečeš se mnou buchtu?" byla zhruba stejně demokratická, jako jsou volby v Koreji. Nemohla jsem utéct, už bylo příliš pozdě. Odtrhla jsem ze sebe deku, která na mě už začala zarůstat a dovlekla se do kuchyně. Po donucení zkontrolovat všechny ingredience, které už stejně od ní byly předem třikrát překontrolované a navážené mi strčila do ruky mísu a vařečku. V ten moment se ze mě stal kuchyňský robot, načež práva na jakýkoliv vlastní zásah jsem měla stejně mizivé jako africký otrok. S vlastní pozitivní myšlenkou, že na míchání není co pokazit jsem se rozloučila hned po třech vteřinách. Máti mi názorně ukázala jak SPRÁVNĚ míchat s vařečkou a když mě následně kriticky sledovala, odsekla:
"Ty to vážně mícháš jako bys měla kopyto místo ruky".
Když jsem namítala, že to ona sama to taky míchala jako hovado, dostala jsem červenou kartu a do konce zápasu jsem byla vyloučena ze hry.
A tak byl ukončen můj první pokus o naučení praktických dovedností během domácí karantény.
ČTEŠ
Deník z karantény
ComédieVšichni jsme se nečekaně ocitli uprostřed epidemie nového viru, musíme dodržovat přísná pravidla, zůstávat doma, řeči, řeči řeči... Zkráceně: je to nuda. 💁🏼♀️ Co to ale znamená pro nás všechny ubohé studenty, co se ocitli doma, v horším případě s...
