Deník z karantény

Den sedmý- část druhá

Úterý 17. března 2020- 17:40

Během prázdného plahočení se dalším divným dnem, jsem narazila na spoustu eshopů s relativně hezkýma tretkama- jak můj otec rád říká všem hezkým věcem. Našla jsem v tom dobrou zábavu. Několik hodin jsem si prohlížela boty, kabelky, šaty, sukně, prostě všechno a ukládala jsem si co se mi líbí, a co se mi líbí trochu míň ale stejně bych si to chtěla koupit. Moje výdaje za poslední měsíc totiž byly tak malé, že se to nestalo snad od té doby, co svůj účet mám, a z banky se o mě strachujou jestli už nejsem náhodou tuhá. Docela mě to bavilo a přemýšlela jsem, co si teda koupím.
Pak mě to ale napadlo.
Když si ty všechny hezký věci koupím teď, tak je stejně nemám kam nosit. Pokud teda nechci chodit ve společenském overalu třeba ven na zahradu a zpátky, nebo si na chodbě dělat přehlídkové molo na zkoušení bot, tak jdou mi ty věci stejně k ničemu. V tu chvíli se ve mě objevil úplně nový stupeň nicoty. Nevím vlastně, ani co si můžu koupit, protože ani nevím kdy se dostanu ven. Schovala jsem svojí platební kartu zase zpátky do peněženky, a kdyby mohla tak by asi začala jásat. Tahle lafantenae fakt nebaví- dokonce mi zakázali i možnost zbytečného utrácení.