Piper //h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-SEVEN

„Harry, myslela jsem si, že jsme se dohodli na jednom outfitu a pak půjdeme," řekla jsem zoufale, načež mě vzal za ruku a vedl mě pryč od šatů.

„Ano, máš pravdu," odpověděl. „A jeden outfit zahrnuje šaty, k tomu pár bot a ladící šperk."

„Ne, to teda ne!" protestovala jsem. „Jeden outfit zahrnuje jedny šaty, konec."

„Ne v mé knize, kotě," řekl mi s uculením. „Leah, upřímně. Teď přemýšlíš jen o cenovkách a musíš s tím přestat. Takže si zahrajeme hru, co říkáš?"

„Jakou hru?" zamračila jsem se trochu.

„Předstírací hru." Uculil se trochu více. „Předstírejme, že tohle je obchod, kde je všechno zadarmo, kde můžeš mít cokoli, co chceš. Dobře?"

„Harry-," začala jsem protestovat.

„Hele, tahle hra má pravidla," přerušil mě pevně. „Pravidlo číslo jedna: slova „je to moc drahé" jsou v téhle hře zakázaná, protože to znamená, že přemýšlíš o cenovkách, takže tak by to porušovalo celý účel hry, ne?"

„Ano...," odpověděla jsem s pomalým přikývnutím.

„Pravidlo číslo dva," pokračoval. „Pokud zkusíš něco, v čem se necítíš jako princezna, nežádej mě o to. Zvláště, pokud to budeš chtít jen proto, že je to levnější než cokoli jiného. To taky ruší smysl hry."

Musela jsem se trochu zahihňat, jak diktoval všechna jeho „pravidla". Upřímně, nemohla jsem uvěřit, že se pokoušel udělat hru z nakupování.

„A pravidlo číslo tři," pokračoval. „Když ti řeknu, aby ses ujistila, že se ve všem cítíš jako princezna, musíš se v tom cítit jako princezna. Nelži mi a řekni, když budeš mít z něčeho takový pocit, i když to tak nebude. Protože já jsem ten všemocný a poznám, jestli říkáš pravdu nebo ne."

„Co?" vyprskla jsem smíchy. „Všemocný, říkáš?"

„Správně." Zněl smrtelně vážně, ale věděla jsem, že se snažil se neusmát. „Vím, jak se lidé tváří, když mají ten pocit, když našli perfektní věc, která by pro ně byla jako by stvořena. A pokud to na tvém obličeji neuvidím, budu vědět, že lžeš. Takže to ani nezkoušej."

„Dobře, dobře." Převrátila jsem oči, ale zároveň jsem se zachichotala. „Ježíši, Harry, jsi tak panovačný."

„Děkuji." Uculil se na mě znovu. „Takže, Leah, budeš hrát tu hru?"

Znovu jsem obrátila oči v sloup a usmála jsem se na něj.

„Ano, Harry. Fajn. Budu hrát tu hru."

„Dobře." Uchechtl se, než mě znovu vzal za ruku. „Tak pojď, podíváme se na značkové botky."

„Značkové boty?" vyvalila jsem oči. „Harry, značkové boty jsou."

„Hej." Věnoval mi pohled. „Jak zní pravidlo číslo jedna, Leah?"

„Harry-."

„Pravidlo číslo jedna," zopakoval přísně.

Povzdychla jsem si.

„Slova „příliš drahé" jsou v téhle hře zakázána."

„Přesně." Usmál se na mě. „Neporušuj pravidla nebo se s tebou rozejdu."

„Počkat, cože?" vytřeštila jsem nad jeho slovy oči a Harry se okamžitě začal smát.

„Jen vtipkuju, zlato." Sladce mi dal pusu. „Ale vážně, vymyslel jsem ta pravidla z nějakého důvodu. Musíš se podle nich řídit."