Piper //h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-EIGHT

Děkuji vám, že jste dnešní den udělali nezapomenutelný. <3 Konkrétně úterý 22.2.2022, kdy slavím své 22. narozeniny. <3

Ještě jednou vám za všechno moc a moc děkuji. Jste úžasní, skvělí a já jsem ráda, že jsem měla čest alespoň trochu poznat tak báječné lidi. :)

Taky tento díl není opravený a vlastně ještě nikdy neviděl světlo boží, tak kdyby vám chtěly vypadnout oči z důlků, zatlačte si je zpátky a pokračujte ve čtení. xD

Pro další díl 120 *

________________

Okamžitě jsem přetočila oči nad všemi titulky, které jsem četla na mobilu. Byly to čtyři dny, co jsme šli s Harrym do Harvey Nichols a i tak to pořád bylo docela jediné, o čem jsme mohli číst.

Upřímně nevím, jak to novináři dělají. Hodně jsem se rozhlížela a nikdy jsem neviděla ani jednoho fotografa, co by se plížil kolem, zatímco jsme s Harrym chodili po obchodech. Ale předpokládám, že jedna věc, kterou jsem vždycky o novinářích a paparazzích věděla, je ta, že jsou hodně podobní švábům; otravní jak cyp, těžko se jich zbavuje a jsou fakt dobří ve schovávání. A teď vím, že nás v sobotu rozhodně viděli, takže jsem tak ráda, že nevyskočili a nevyslýchali nás. Nevím, jak bych to unesla, kdyby se to stalo.

Rozhodla jsem se, že už nebudu plýtvat časem čtením titulků, zavřela jsem prohlížeč, odpojila jsem se od wifi a vypnula jsem si mobil, takže jsem se mohla chystat na můj dnešní odjezd do Londýna. Čas utíkal tak rychle, premiéra Dunkirku byla doslova zítra, a Harry měl pro mě přijet každou minutou. A když mi nabídl, že si nechá můj nový outfit u sebe v jeho bytě, což byl nápad, za který jsem byla vděčná, protože jsem přinejmenším věděla, že rozhodně věděl, jak se chovat k drahým věcem, musela jsem si jen zabalit věci, nějaké spodní prádlo, kartáček na zuby a pastu, deodorant, pleťovou vodu a taky šampon na vlasy a kondicionér, jediná věc, co bych měla zítra na sobě, byly ty šaty. Ou a holítko, abych si oholila nohy a podpaží, to by taky neuškodilo.

„Maminko! Chci vidět tvoje nové oblečení!" přiběhla Piper do mého pokoje. „Prosím, maminko."

Uchechtla jsem se, když se škrábala do mé postele a posadila se.

„Zlatíčko, ráda bych ti to ukázala," řekla jsem jí, „Ale už jsem ti říkala, že Harry má moje nové oblečení u sebe, protože je to moc výjimečné oblečení a ví, jak se o takové oblečení postarat."

„Tvoje maminka si obleče to oblečení zítra, Piper." Ashley slyšela konverzaci a vešla do mého pokoje. „Bez obav, oblékne si ho na velmi speciální příležitost, a protože je to tak speciální, budou ji natáčet, jak půjde po červených kobercích. A najdu způsob, abychom se mohly dívat, dobře? Slibuji." Usmála se na malou holčičku.

Poté na okamžik nastalo ticho, Piper se nakonec začala usmívat.

„Dobře," řekla. „Děkuji, teto Ash."

„To je v pořádku, bobku." Uchechtla se Ashley a dala Piper pusu na hlavu. „Dobře, Harry brzy vyzvedne maminku, tak ji necháme, aby se připravila, a můžeme ho vyhlížet, jo?"

„Jo!" zazubila se Piper a horlivě přikývla. „Dobře!"

Ashley se usmála a zvedla Piper, aby ji odnesla z mého pokoje, taky jsem se usmívala, přičemž jsem je sledovala. Ačkoli jsem věděla, že se musím pohnout, rychle jsem vběhla do koupelny a vzala jsem zubní kartáček a náhradní pastu, než jsem vyběhla zpátky do pokoje a strčila jsem to do malé cestovní tašky, kterou jsem si brala s sebou. Pak jsem ji zapla a přehodila jsem si ucho přes rameno, vzala jsem mobil z nočního stolku a strčila jsem si ho do kapsy na džínách. Poté jsem se na sebe podívala do zrcadla, párkrát jsem se zhluboka nadechla, pokusila jsem se uklidnit nervozitu, která ve mně narůstala.