Piper //h.s. (CZECH TRANSLATION)

SIXTEEN

Dobré ráno, zlatíčka. Doufám, že jste se probudili s dobrou náladou, protože já moc teda ne. V noci byla bouřka, takže jsem moc nenaspala. A tak jsem si řekla, že jestli má někdo podobné vstávání, aby si zpříjemnil začátek dalšího určitě nekonečného pondělí. :)

_____________

Slova na Harryho vzkaze jsem měla v hlavě celé ráno. I v práci, dělala jsem všechnu mou oblíbenou práci, ale mohla jsem myslet jen na Harryho vzkaz.

Nikdy ti to nezapomenu, Leah. Moc děkuji.

Jsi opravdu úžasná.

Harry x

Nazval mě úžasnou. A zakončil to s „x". Pořád mi přišlo těžké tomu uvěřit.

To bylo do té doby, než jsem se vracela ze záchodu, tehdy mé myšlenky konečně odpustily od Harryho malého dopisu. Protože jak jsem procházela kolem kabelky na cestě z koupelny, rozhodla jsem se rychle podívat na mobil, kolik je hodil, ale mé oči se okamžitě vykulily, jakmile jsem si uvědomila, že jsem měla tři zmeškané hovory a taky mi přišla zpráva, že mám jednu hlasovou zprávu.

Se zamračením jsem odemkla mobil a rychle jsem zkontrolovala jména, oči mi téměř vypadly z důlků, když jsem viděla, že dva ze tří zmeškaných hovorů byly od Libby a ten poslední byl od... Harryho.

Páni...

Nejistá, od koho byla ta hlasová zpráva, rozhodla jsem se nejdříve poslechnout si to. Rychle jsem vytočila hlasovou schránku a držela jsem si mobil u ucha, mechanizovaný hlas mi říkal, že mi přišla hlasová zpráva jen před několika hodinami.

„Ahoj, Leah, tady je Harry." Zvuk Harryho hlas přišel nečekaně. „Hádám, že jsi teď v práci, takže... si asi nejsi jistá, co se děje. Ale můžeš mi zavolat, až budeš moct? Já jen..." Slyšela jsem, jak si povzdechl. „Chci se ujistit, že jsi v pořádku. Promluvíme si později... doufám."

Zpráva skončila, hluboce jsem se zmateně mračila.

O čem to přesně mluvil? Co se dělo? Proč by mě chtěl kontrolovat, jestli jsem v pořádku?

Jako zapadající kousek puzzle, což byla ta hlasovka, nemohla jsem si pomoct, ale zajímalo mě, jestli ty dva zmeškané hovory od Libby mohly být nějak spojené s prací, co jsem dělala na svatbě, a i když mi nenechala zprávu, rozhodla jsem se zavolat jí dřív pro případ, že měla něco, co bylo důležitější. Ale předtím jsem pustila mobil do kabelky a šla jsem do obchodu, kde jsem našla Christu, jak vyřizovala nějaké staré věci za pultem.

„Hele, Christo?"

„Ano, Leah?" otočila se ke mně a usmála se.

„Viděla jsem, že mám na mobilu dva zmeškané hovory od Libby," vysvětlila jsem. „Můžu jí zavolat? V případě, že by chtěla mluvit o svatbě?"

„Samozřejmě, že můžeš," řekla s přikývnutím. „Běž jí zavolat."

„Děkuji." Usmála jsem se na ni, než jsem se vrátila zpátky a znovu jsem vytáhla mobil, vytáčející Libbyno číslo a držící si mobil na ucho, čekající, až to zvedne.

„Oh, Leah! Díky Bohu!" Libby odpověděla na třetí zazvonění, z nějakého důvodu zněla trochu vystresovaně. „Myslela jsem si, že mi nevoláš, protože jsi na mě nazuřená a odmítáš si připustit mou existenci."

„Cože?" zeptala jsem se se smíchem. „Libby... co tím myslíš? Proč bych zuřila?"

„Počkat... nevíš, co se posledních pár hodin děje...?" zeptala se.