Prolog

202 16 6
                                    

Ani ve snu by mě nenapadlo, že po několika měsících stanu v tváří tvář jemu.

Stojím uprostřed síně, provrtávám ho pohledem a snažím se kontrolovat své emoce. Usiluji o to, abych před ním nevypadala jako nebohé zvíře, které jde na porážku. I tak si myslím, že nemá cenu hrát nějaké divadýlko, jelikož se mu ústa zvlní do ďábelského úsměvu a v jeho očích jiskří čiré pobavení. Přijdu mu směšná a malicherná. Vysmívá se mi přímo do ksichtu. Tohle dopadne špatně.

Je to opravdu on? Ten, díky kterému jsem přišla o tátu? Ten, co dostal Russela, mého bratra, k té křehké hranici mezi šílenstvím a realitou?
Zmocní se mě neuvěřitelný vztek, který okamžitě zmizí a nahradí ho kolosální panika.

Nyní vím, co jsem zač. 

Svět pekelných ✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat