Svět pekelných ✅

XI.

Domů se dostaneme někdy ve dvě ráno. Raymond mi pomůže dostat se do nejbližšího křesla, kde se s bolestným hekáním rozvalím.

„Cos dělala v Bidefordu?" Sundá mi boty a hodí je někam za sebe.

„To andělé," zasípu. Celé tělo mě bolí. Hlavně žebra a nos, který mám beztak zlomený. Všechno Raymondovi vylíčím. Od Barakiel s Darelem k Annabel, až po přepadení démony.

„A kde byl sakra Darel?" zasyčí zlostně Raymond. O tom, jak je Annabel poslala pryč, jsem radši pomlčela.

„To se těžko vysvětluje."

„Loreen," rozlehne se místností ledově, ale zároveň naléhavě. Darel se objeví těsně u mě. Raymond sebou leknutím trhne, ale vzápětí se výhružně narovná do celé své výšky, což je zcela zbytečné, když je o hlavu vyšší než anděl.

„Mohl bys nás nechat o samotě?" pohlédne na něj Darel. V očích má doslova bouři, kdy se jeho duhovky mění tolika odstíny modré. Za to Raymondovy z očí šlehají blesky. Když uvidí můj pohled, nechá nás o samotě.

„Co jsi to provedla." Není to otázka, spíš spílání. „Do těchto záležitostí se nemáš míchat."

„Tak proč jste mi dali tenhle úkol?" pozvednu obočí. „Vážně jsi myslel, že vás nechám jí ublížit?"

„Ty jediná jsi měla možnost toho křížence vystopovat, proto jsi byla pověřena tímto úkolem. Místo toho jsi se... vzbouřila."

"Annabel," hlesnu. "Jmenuje se Annabel, žádný kříženec," vysvětlím, když mě sleduje tím svým nechápavým pohledem. A v tuhle chvíli uvidím zřejmě pravou tvář Darela, jako vojáka. Nahne se nebezpečně ke mně, pevně chytne opěradla křesla, až mu zbělí klouby.

„Víš, co je to rozkaz, Loreen?"

„Nevím!" odseknu. „Nejsem posel Boží a ani jím být nechci!"

Darel semkne rty k sobě. Přeměřujeme se pohledy, kdy ten jeho vyhrává, protože tak upřený pohled se opravdu nedá vydržet.

Natáhne k mému obličeji ruku.

„Počkej! Nemlať mě, jo?! O všem se dá proml-" ztichnu, když se dotkne konečky prstů mé tváře. Zasáhne mě tak hřejivý pocit, že se málem rozteču na místě. Po zraněních ani stopy.

„Příště uvažuj, než něco uděláš," řekne tiše.

„Zachránila jsem nevinný život." A jsem zase naštvaná. „Ona nemůže za to, čím je. Copak jsou andělé tak chladnokrevní?" Na to nic neřekne. Jen mě zkoumá tím svým modrým pohledem. „Tak už přestaneš a odpovíš mi?"

„Ty to nechápeš, Loreen. Nechápeš naše činy, nerozumíš jim."

„Fajn. Tak jinak. Vždyť i ty sám musíš vědět, že je to blbost. Zabít někoho jen kvůli původu? To je nespravedlivý Darele a ty to víš, jen se bojíš neuposlechnout, mám pravdu?"

„Zahráváš si."

„Takže mám. Kdo vydává tyhle nesmyslné rozkazy? Barakiel?"

„Drž se dál od těhlech věcí."

„Tím myslíš, nestrkej nos do andělských záležitostí a poslouchej jen, co se ti řekne?"

„Něco na ten způsob."

„Ty..." Větu už nedokončím, protože zírám na prázdné místo. Prudce vstanu, kopnu do stolu a naštvaně vyběhnu z obýváku, kde se srazím s Raymondem.