Svět pekelných ✅

XV.

Kdyby nešlo o nadpřirozené věci, tak by tenhle výlet byl super. Už je to dlouho, co jsem byla někde na bezstarostné procházce, jelikož se pořád něco řeší. Ať už s démony nebo anděly.

Podívám se na Darela, který si vykračuje vedle mě a rozhlíží se kolem dokola, jako kdyby všechno viděl poprvé. Zajímalo by mě, kolik je mu vůbec let a jak se stal andělem. Byl kdysi člověkem nebo andělem již od počátku věků? Jak vznikají vůbec andělé a démoni?

„Loreen, můžeš s tím svým rozjímáním přestat?" obrátí se na mě otráveně anděl. S otevřenou pusou na něj hledím. Kde máme toho okřídleného vojáka s lhostejným postojem a kamenným výrazem?

„Cože? Jaký rozjímání?" ozve se Raymond a přitom se snaží zorientovat v mapě. 

„Kolikrát ti mám říkat, že mapu nepotřebujeme! K jezeru dojdeme i bez ní, když jsou kolem nás ukazatele!"

„Jen chci mít jistotu!"

A takovéhle hašteření nás provází celou cestu. Najdou se i hezké chvíle, jako když se posadíme na nedaleké odpočívadlo a kocháme se krajinou, mezitím co Raymond obhlíží terén a Darel zaujatě čučí do nebe. Myslím si, že anděl nám pomalu odkrývá své "lidské" stránky, jako třeba to, že je tajným milovníkem malých hlodavců, obzvláště veverek. Jako malá jsem měla křečka jménem Kvído a jsem si jistá, že by si ho Darel okamžitě přivlastnil.

„Darele?" oslovím anděla, který zrovna zkouší házet žabky. Moc mu to nejde.

„Ano?"

„Jak to vypadá v nebi?"

Darel mrskne kámen do vody a na chvíli se zamyslí. „Všechno v pořádku."

„Tohle nemyslím. Jak nebe vypadá? Jsou tam vážně naduclé bílé mraky a andělé poletující kolem?" Darel se pobaveně zakření.

„Vy lidé máte zvláštní představy o nebi. Jaký by to mělo smysl, kdyby andělé jen tak poletovali ve vzduchu a pěli nějaké nesmyslné ódy?"

„Tak co tam teda děláte?" ozve se zvědavě Raymond a posadí se vedle mě do trávy. Musím se usmát, jelikož teď s Raymondem vypadáme jako malé natěšené děti, které dychtivě poslouchají svého mentora.

Darel se posadí na pařez, ruce složí do klína a přelítne nás svýma modrýma očima, které jiskří nadšením.

„Nejde to popsat pouze slovy," začne. „museli byste to vidět na vlastní oči. Nebe je skvostné místo, plné ryzího světla, které září nad velkolepými paláci z bílého mramoru. Mezi nebem a zemí není až takový rozdíl. Pouze náš svět je čistý a zářivý, pohybující se tam nahoře v mléčných mracích se vznášejícími se městy."

Darelova slova hltám plnými doušky a snažím se přimět svou představivost k tomu, aby mi ukázala svět andělů, ale bezúspěšně. Anděl má pravdu. Nedá se to popsat slovy.

„Jednoduše, prostě žijete v lítacích domech?" Ó můj bože. Proč Raymond vždycky musí plácnout nějakou kravinu?

Kouzelná atmosféra rázem opadne a my se opět ocitneme na trávě u jezera v Kennick. Darel elegantně vstane a změří si Raymonda nehezkým pohledem.

„Opatrně, čarodeji."

Raymondovi z tváře zmizí škodolibý úsměv. „Co jsi to řekl?"

„Už jsi někdy lovil Vodyanoye?" zeptá se Darel jakoby nic. Já je jenom sleduji a říkám si, co se to tady děje. Takže Darel ví o Raymondovi toho mnohem víc, než se zdá. Myslela jsem, že mu je s prominutím Ray ukradený, ale po tomhle už si tím nejsem moc jistá.

„Jednou," odpoví lovec a už nasadí svůj sebevědomí obličej. „Tyhle potvory moc nemusím, protože voda je pěkně nebezpečný živel." Otočí se na mě. „Když tě stáhne pod vodu, už se nikdy nevynoříš. Tam dole je jejich teritorium."