Svět pekelných ✅

XVI.

Nemůžu popsat ten neuvěřitelný ohňostroj štěstí v mém srdci, který pořád sílí. Pevně držím svého bratra v náručí po celou dobu naší jízdy a probírám se v jeho vlasech. Opravdu je to on. Můj starší spící bratr na mém klínu.

Musím říct, že bylo dost těžké ho donutit k nějaké činnosti, jelikož byl úplně mimo. Vzít ho do auta bylo nadměrné úsilí a Darel tomu moc nepomohl. Jeho řeči o tom, že ho tady máme nechat, mě akorát vytočily do nepříčetnosti. Probůh, je to můj bratr!

„Není to dobrý nápad," ozve se ten andělský ďábel. Jestli mi čte myšlenky, proletí se oknem.

„Co blbneš?" zatváří se zmateně Raymond a hodí na mě tázavý pohled do zpětného zrcátka. Oplatím mu ho.

„Loreen, tohle není tvůj bratr. Už ne."

„Darele? Sklapni."

Dál probíhá naše cesta v tíživém tichu.

Musela jsem uprostřed cesty klimbnout, protože mě vzbudil Raymond s tím, že jsme tady. Russel se celou dobu krčil vedle mě a nedůvěřivě provrtával svýma očima okolí. S Raymondem jsme ho museli odtáhnout násilím do domu, protože z auta nechtěl vůbec vylézt.

Teď sedíme v kuchyni - Darel stojí opodál, a čekáme, až se Russel pustí do jídla.

„No tak jez," pobídnu bratra už po třetí. „vafle máš přece rád."

Russelovy oči mě provrtájí skrz naskrz a pak sklouznou k obrovské banánové vafli, polité čokoládou a posypanou praženými arašídy. Opatrně se do ní pustí.

„Já zatím skočím do sprchy," vstane Raymond a s tím se odporoučí do koupelny. Ještě nezapomene zkontrolovat dveře a okna. Co je to s ním?

„Loreen..."

„Radši nic neříkej," utnu anděla rázně a podám Russelovi sklenici s mlékem.

„Můžeš jít alespoň se mnou na chodbu?"

Povzdechnu si, ale poslechnu. Nebudu dělat zbytečné rozepře. Zatím.

„Ještě jednou, Loreen, nemůžeš si být jistá, že je to on."

„Ale co by pohledával v noci u jezera? Vystrašený, promrzlý... jasně, že je to on! Ten démon ho tam určitě musel nechat."

Darel zakroutí hlavou. „Přijde mi to až moc snadné."

„Prosím," chytím anděla za paži. „prosím, nech mě teď být. Russel je jediný, kdo mi zůstal a když si budu muset volit mezi někým a svým bratrem..." Větu nedořeknu. Jen vyčkávavě hledím na Darela, jehož oči jsou plné pochopení, ale zároveň nedůvěry.

„Chápu. Jen buď opatrná a nepolev v ostražitosti." Pohladí mě po tváři. Je to láskyplné a starostlivé gesto, které mě uklidní.

„Jdeš zpět do nebe?" zeptám se ho zvědavě.

„Ano. Mám pár záležitostí k vyřízení, ale jakmile bude vše hotové, zastavím se."

„Dobře," řeknu s úsměvem a Darel se vypaří. To bylo milé, jak řekl, že se hned zastaví. Že by k nám začínal mít blízko? Barakiel bude načuřená ještě víc.

Vrátím se zpět do kuchyně. Talíř je prázdný, ale po bratrovi ani stopy. Zadní vchod je otevřený, takže se vydám tam. Raymondovo kontrolování stojí za prd!

Rozsvítím venkovní světlo, jelikož se nebe pořád utápí v temnotě. Russel nehnutě stojí uprostřed zahrady, hlavu má zakloněnou k obloze.