WHIE 2

6

Suze

„Kávu? Čaj?" Vyruší mě William z myšlenek. Pomalu k němu zvednu pohled a zamyslím se nad možnostmi. „Máte mléko...?" Zeptám se najednou. Evidentně ho má otázka zarazí. Přeci jen se v otázce zda si dám kávu nebo čaj možnost mléko nenachází. „Nemáme..." zavrtí pomalu hlavou.
„Tak vodu, prosím..." zašeptám čtvrtou možnost, která také nebyla v nabídce. William mi však ochotně vyhoví a vodu mi podá. „Přemýšlel jsem..." řekne po chvíli a posadí se naproti mně. Pozornost mi nevěnuje, bez vytržení dokola míchá svou čerstvě udělanou kávu. „Byla bys ochotná si se mnou popovídat o pár věcech?" Zeptá se, aniž by se na mě podíval. Okamžitě svraštím obočí. Tohle mi nějak nesedí. „O jakých?"
„Chtěl bych vás začít zastupovat...mafiány. Přijde mi, že je mezi vámi hodně lidí, kteří by potřebovali právně pomoct...jako ty..." tentokrát se na mě již podívá.
„Ne." Vyštěknu možná až moc přísně. „V žádném případě."
„Nechceš, abych vám pomohl?"
„Nechci, aby Claire přišla o svého snoubence."
„Můžu zachránit životy..."
„Ne...naopak. Nepleť se do toho, to nemůžeš pochopit," zavrtím hlavou. Napiju se mírně vody.
„Tak mi to vysvětli. Řekni mi, jak to chodí. Řekni mi, proč bys neměla zemřít," založí si ruce na prsou a opře se zády o opěrátko. Sleduje mě. Pokroutím hlavou a uhnu pohledem. Tohle je blbost. Hovadina, ztráta času. „Chci tě zastupovat, Suze. Chci tě obhajovat." Pronese rázně.
„K žádnému procesu nedojde." Odpovím rázně zase já.
„To nemůžeš nikdy vědět..."
„Copak, něco na mě se sestřičkou chystáte?" Povytáhnu obočí. Jeho rysy zvážní. Evidentně ho to naštve. „S ní mě nespojuj...nejsem jako ona. Je mladá a hloupá."
„Jak ti můžu věřit, hmm? Jsi její bratr. Určitě táhnete za jeden provaz a snažíte se mě využít, podvést."
„Takový já nejsem..."
„To já ale nemůžu vědět."
„A já zase nemůžu vědět, že tento barák za chvíli nebude plný mafiánů, kteří nás nebudou chtít zabít." Pokrčí rameny.
„Tak to nechodí," svraštím obočí.
„A jak to chodí? Stačí vydat povel a do minuty budeme mrtví, nebo ne?"
Pokroutím nad ním hlavou. Musí do toho neustále strkat svůj namyšlený rypák? Musí se neustále starat? Měl by být rád za svůj klidný život, za možnost chodit do práce, za možnost studovat, za možnost chodit do obchodu, ukázat se na ulici.
„Stačí, aby ses staral dál a budete do minuty oba mrtví." Podívám se mu do očí. Ihned se zarazí. V ten moment si uvědomím, jak to vyznělo. Povzdechnu si a pokroutím hlavou.
„Ne, tak jsem to nemyslela..." povzdechnu si znovu. „Nikdy bych vám neublížila..."
„Měla bys vypadnout co nejdřív." Odvětí prostým tónem. Povzdechnu si naposled.
„Williame, nemyslela jsem to tak..."
„Zabila jsi někdy někoho?" Zeptá se upřímně. Co mu mám říct? Že ano? Že jsem zabila více lidí, než dokáže na prstech napočítat? To on nedokáže nikdy pochopit. Nikdy nepochopí ten strach, tu bezmoc, která vás dožene k takovému činu.
„Když mi půjčíš telefon, zavolám si a přijedou si pro mě hned," podívám se na něj po chvíli.
„Sakra nejsem blázen. Mám svůj život rád."
„Takže mě tu budeš držet v zajetí nebo co?"
„Nejsi v zajetí. Nabídl jsem ti odvoz, odmítla jsi."
„Nemůžu ti věřit..." zašeptám a podívám se pomalu do hořícího ohně v krbu.
„Copak máš co ztratit?"
Jen kdybys věděl, pomyslím si. Mám to nejcennější na této planetě. Milující rodinu. Kamarády. Život, o kterém se mi v tomhle prostředí nikdy nesnilo. Myšlenka toho, že dokážu Tea vychovávat v tomhle prostředí byla zprvu nereálná. Ale teď? Úspěšně se nám to s Liamem daří. A i s ostatními, kteří za námi stojí. Ryan, John, Mateo...kdyby jen Mate věděl, jak moc mi to je všechno líto. Jak moc toho lituji. Zachovala bych se ale jinak?
„Jsi v pohodě?" Vytrhne mě znovu Will z myšlenek a já si uvědomím, že mi stékají slzy po tváři.
„A co udělat kompromis?" Podívám se na něj se slzami v očích. „Zavezeš mě na určité místo, z tama si zavolám, ať si pro mě přijedou a vy hned pojedete pryč...nic se vám nestane," zlomí se mi hlas mírně. Setřu si slzy. Zasloužila bych pohlavek. Všichni věří, jak jsou mafiáni silní a stateční. Teď a tady však dokazuji pravý opak.
Ozve se hlasité bouchání do stupních dveří. Oba hlavou prudce škubneme a podíváme se na ně. Sakra, a to jsem ho zrovna měla tak dobře načatého, aby na to kývnul.
„Wille! Otevři!" Ozve se dívčí hlas.
„Ale ne..." zašeptá William okamžitě. „Běž se někam schovat, dělej." Sykne na mě a rozejde se pomalu ke dveřím.
„Už jdu! Momentík...!" Zakřičí k nim a pobídne mě, ať vypadnu. Zmateně svraštím obočí.
„Co se děje?" Vejde Claire do místnosti. V ruce drží tubičku od makeupu a štětec, kterým ho nanáší. „Maya," zašeptá William téměř neslyšně. Claire se ihned zarazí. „Pojď," kývne na mě, ať ji následuji. Vede mě dlouhou chodbou až na konec chaty. Ani jsem netušila, že je až tak velká. Mezitím slyším, jak na druhém konci William otvírá dveře. Ve stejnou chvíli otvírá dveře také Claire. Dveře do šatníku. „Vlez si tam a buď zticha." Sykne téměř neslyšně. Jak rozkáže, tak učiním. Posadím se ihned na zem za visící oblečení z věšáků. Maya. Tak tohle je ta dívka, která bojuje za mou smrt.
Zaslechnu hlasy.
„...ty ses dočista zbláznil, Wille! Už jsme ji mohli mít! Mohli jsme ji předat FBI, konečně bychom dosáhli spravedlnosti!"
„Copak ses dočista zbláznila, Mayo? Nechala jsi ji unést! To ti přijde v pořádku? Vždyť je to protiprávní, sakra." Zavrčí Will ženskému hlasu nazpátek. Srdce mi buší splašením. Je opravdu na mé straně?
„Podívej se, co ta zrůda způsobila! Mám ti to připomínat, Wille? O co všechno jsme kvůli ní přišli?"
„Z tebe se stala zrůda...takovou tě neznám. To, co z tebe na té škole udělali...naši by se za tebe styděli."
„Máma by na mě byla hrdá...!" Zlomí se Maye hlas. Zavřu pevně oči a snažím se rozhovor dál neposlouchat. Slova však vnímám dál jasně a zřetelně.
„Kam jsi ji odvezl?" Zeptá se s brekem.
„Pustil jsem ji, někde v lese." Odsekne Will.
„Kde?"
„Kurva, Mayo, není to jedno? Už to vzdej. Ničíš tím životy. Copak ti to za tohle všechno stojí? Čeho dosáhneš? Máš pocit, že se potom budeš cítit líp?"
„Jsi právník. Sám bys měl nejlépe vědět, že by měla existovat určitá spravedlnost, určité dodržování zákonů..."
„Ano. A jako právník ti říkám, že je nevinná."
„Jak může být? Kvůli ní zemřelo tisíce lidí, Wille!"
„Ne, to kvůli tomu, kdo je zabil! Nemůžeš přišít vraždy někomu, kdo je neudělal!"
„Ona je tady, že?" Zeptá se Maya najednou s klidem v hlase. Zaslechnu blížící se rychlé kroky. „Mayo, to je zbytečný..." povzdechne si William a zastaví se před dveřmi do šatníku, ve kterém se ukrývám. „To mi chceš jako prohledat celou chatu?"
„Když to bude třeba..." odpoví Maya.
„Ahoj Mayo," ozve se Claiřin hlas. „Děje se něco?"
„Tady Maya si myslí, že ukrýváme Whieovu dceru..." povzdechne si William. Claire se tomu zasměje. „Blázníš? Will doma nechce domácí zvíře, natož aby si sem vzal cizího člověka," zasměje se Claire znovu.
„Asi máte pravdu, přeháním to," povzdechne si Maya.
„Pojď, udělám ti kávu..." prose Claire příjemným hlasem.
„Ne, díky...mám dneska ještě schůzku," zašeptá Maya smutně.
„Ségra," začne pomalu Will. „Kašli už na to...nechci vidět, jak tě to pomalu, ale jistě ničí..."
„Tak mi pomož," zašeptá Maya znovu. Ozve se dlouhá prodleva. Netuším, zda se v ní něco událo nebo ne. Ozvou se však vzdalující se kroky a mírné prásknutí dveří. Claire si tiše povzdechne. Zaslechnu odjíždět auto. „Kde je?" Zeptá se Will šeptem. Claire najednou otevře dveře do šatníku, ve kterém se ukrývám. Mírně zamžourám do světla. Tak zřejmě jsou opravdu na mojí straně.