WHIE 2

8

Liam

„Vítám tě zpátky, Liame," podívá se na mě James Whie, jakmile vstupuje do místnosti. „Nebo bych měl spíše říct...Lennone?" Ušklíbne se.
„Skočil jsem ti na to. Přechytračil jsi mě. Gratuluju," posadí se ke stolu naproti mně. Bedlivě ho sleduji.
„Jaký to je pocit?" Podívá se mi zvídavě do očí. Bouří se ve mně vztek. Ať mluví ještě chvíli dál a přísahám, že najdu způsob, jak se z těch pout dostat.
„Spíš jaký to je pocit pro tebe, Jamesi?" Povytáhnu obočí. Mírně pokrčí rameny.
„Myslíš pocit, když za mnou přišel Tobias Cane a řekl mi, že žiješ? Byl jsem překvapený. Musím uznat, že jsem tě zřejmě podcenil."
„O čem to sakra mluvíš," zamračím se.
„Opravdu si myslíš, že jsem o tobě celou tu dobu nevěděl?" Zasměje se. „Takhle jsem tě mohl mít nejlíp pod kontrolou. Tys měl jen pocit, že za ty nitky taháš. Ve skutečnosti měli ostatní pod kontrolou tebe," uchechtne se sebevědomě. Prudce škubnu rukou a zavrčím. Pouta se mi zaryjí silně do kůže. James však věnuje svou pozornost jen svému doutníku. Silně zatnu pěsti. Lži. Jsou to jen lži, snaží se mě rozhodit.
„Co dělá bratr? Dlouho jsem o něm neslyšel." Podívá se na mě klidně. Já však klidný nejsem. Srdce mi zběsile buší, div se nerozskočí na tisíc kousků. Snažím se uklidnit. Nesmím mu dát najevo, že mě rozrušil. Přeci se nenechám vykolejit tak snadno.
„Je mrtvý," odpovím ledabyle, jak kdyby mi to bylo fuk. Ale není. Moc dobře si uvědomuji, že mi ten hajzl chybí. Ale nepřipouštím si to, to kvůli Suze. Udělala správnou věc.
James povytáhne překvapeně obočí. „Ale..." vydechne údivem. Nervózně si poposedne a odkašle si. Podívá se na mě znovu. „Co se...stalo? Předpokládal jsem, že vydrží mnohem déle, než ty...měl mnohem větší ambice. Byl chytřejší. Pozornější. Tak kdo měl tu čest?"
„Tvá dcera," odpovím chladně. Z mého hlasu jde slyšet čirá nenávist. Sám jsem z toho překvapen. Copak za to Suze opravdu nenávidím? Copak jsem jí neodpustil? Nebo můj postoj k ní změnily události posledních pár týdnů...?
Místností se rozlehne Jamesův hlasitý smích. „Neee...ta má malá šikulka, že zabila Banea?" Zasměje se šťastně znovu. Moc dobře vím, jakou nenávist vůči naší rodině James chová. Vlastně celá rodina Whie. Kdyby jen tušil, že se má Suze stát mou ženou, že má nést příjmení Bane...nejspíš by ji prostřelil kulku hlavou. Pokud to však už neudělal.
„Víš, kde je teď?" Zeptám se. Znovu slyším tu nenávist v hlase.
„Jistě, že vím. Co bych to byl za otce, kdybych nevěděl, kde se má dceruška nachází?" Povytáhne obočí.
„Tak dceruška..." zašeptám a podívám se do země. Snažím se z jeho slov a tónu hlasu rozklíčovat, zda Suze ještě žije. Zda je v pořádku.
„Upřímně mám však starosti. Když ke mně před pár týdny dorazila, přišla sama...Co se stalo s jejím dítětem?" Vytáhne na stůl pomalu svou zbraň a položí si ji před sebe. Za špatnou či nevhodnou odpověď bude zřejmě následovat kulka. Pomalu se na něj podívám.
„To nevím..." svraštím obočí přesvědčivě. Teprve teď si uvědomím, že Teo zůstal beze mě i bez Suze. Vím, že je i s Corou v pořádku, v bezpečí. Je o ně postaráno. Ale Teo teď jistě pláče ještě víc. Je sám. Přijde si tak.
Z myšlenek na něj mě do reality vrací silná rána pěstí do mé čelisti. Hlava mi zůstane stočená směrem k zemi. Naštvaně si odplivnu krev na zem. „Mám pocit, že nám tady někdo neříká pravdu..." pronese Whie klidně. Probodnu ho pohledem. „Proč bych o tom lhal?" Vydechnu naštvaně.
„Třeba abys ho chránil, co já vím. Lidé dělají hloupé věci denně."
„Nezajímal jsem se o to. To dítě prostě nebylo." Zamračím se a narovnám se zpátky do sedu. Jakmile tak udělám, přichází další rána, tentokrát do čelisti druhé. Musím říct, že muž tyčící se nade mnou má pravačku silnější než kdokoliv jiný. Při další ráně mi zajisté musí čelist rozdrtit. „Ana mi tvrdila, že ty budeš mluvit pravdu. To kvůli strachu, který si nechceš přiznat," postaví se James prudce od stolu. Začne po místnosti přecházet sem a tam.
„Co po mně chceš? Ty tvoje hloupé řeči ti nevěřím." Odseknu. Krátce se zastaví a naváže se mnou oční kontakt. „Ana mi již dávno řekla, jak to všechno je, Liame. Ani jsem to z ní nemusel dolovat. Jen jsem chtěl zjistit, zda jsi ochotný mi říct pravdu. Jenže ty nejsi..." pokrčí rameny a zabouchá pěstí do dveří. Rychle se otevřou. James se otočí na patě a vloží si doutník mezi rty. „Zabij ho." Vydá rozkaz muži, který se mnou zůstává v místnosti. Naposledy s ním navážu oční kontakt.