WHIE 2

32

Tom

„Ptám se naposledy. Kde je jeho sídlo?!" Zařvu mu ze všech plic do tváře. Několik slin mi z pusy vyletí a přistane mu na zmodralé pokožce. Jeho obličej začíná vypadat jako nepovedená omalovánka. Pusa mu pěkně napuchla. Zřejmě se mu tam dostal zánět. Přeju mu každou sekundu bolesti, kterou prožívá. Protože kdo brání toho hajzla, hájí také smrt mé matky. „N-nevím," zahuhlá téměř nesrozumitelně. Tentokrát se již neovládnu. Pěst mu do zmodralé tváře zasazuji snad dřív, než to stíhá doříct. Hlava se mu otočí na druhou stranu. Z úst mu do klína začne kapat krev. Začnu se naštvaně procházet po místnosti sem a tam. Promnu si zoufale oči. Musí to kurva vědět. Musí. Přece ten hajzl nespolupracoval s někým, o kom neví, kde bydlí. Musí vědět aspoň něco. Jsou tam lesy? Poušť? Je to ve státech? Nebo v Mexiku? Kurva cokoliv. Ve stejnou chvíli mi probleskne hlavou myšlenka. Prudce otvírám oči a podívám se na jeho bezvládnou schránku. Hlava se mu kymácí sem a tam, div, že se o něm ještě dá říct, že je naživu. „Tak jinak, Banee." Řeknu ostře a vyměním si pohled s Alexisem. Ten si již chystá kleště na další nehet, o který chce Liama připravit. Zavrtím hlavou, že to zatím nebude třeba. „Své sestře jsem sice slíbil, že to neudělám, ale tohle je pro větší dobro. Radši ji zradím než abych nechal toho kreténa Whieho dál žít." Štěknu a zvednu Limovi prudce hlavu. Krátce se na mě podívá. Už nemůže. Ale bude muset moct. „Co kdybychom se podívali, jaký na to má názor Teo...? Možná by se ti pak rozsvítilo co?" Povytáhnu obočí. Liam sebou začne ihned škubat. Tak přeci jen je v něm trocha života. „Opovaž se...d-dotknout...mého syna...!" Pokouší se zařvat. Z pusy mu vytrysknou další pramínky krve. Zasměju se. „Nemusíš se bát, Liame..." podívám se mu do očí. „Na děti jsem hodný." Mrknu na něj. Dám se znovu do chůze. „Je však pravda, že k tobě i k tvé manželce chovám...poněkud zvláštní city. Bylo by zajímavé si pohrát s hříčkou přírody, kterou jste vy dva zplodili..." podívám se na něj. V očích se mu probouzí vztek. Vidím, že jsem udeřil na dobrou notu. „Nechám tě chvíli přemýšlet, třeba se ti rozsvítí..." mrknu na něj a vyjdu sebevědomě z místnosti. Jakmile se dveře za mnou zavřou, opřu se zoufale o zeď a přejedu si rukou po obličeji. Napiju se. Takové zoufalství jsem dlouho nezažil. Otevřou se dveře a na chodbu vchází Alexis. Snažím se hned dát dokupy, ať nevidí mou bezradnost. Probodnu ho ihned pohledem. Vydáváme se společně chodbou od místnosti dál. Utírám si krvavé ruce do kalhot. „Nové informace o Aně?" Ptám se podrážděně. „Ne," odpoví. Kurvafix. „Co vám na tom tak dlouho trvá, kurva? Copak je tak těžký najít puberťačku s dvěma děckama?" Rozčílím se. „Je chytrá. Nevíme, kde by se mohla ukrývat, dle dostupných informací nemá kde." Jeho slova mě rozčílí. Prudce ho natlačím na zeď a chytnu ho pod krkem. „Jestli tady do týdne nebudu mít ji i to děcko, tak si s Baneem vyměníš místo," syknu mu naštvaně do tváře. Dívá se mi vyděšeně do očí. To mě pobaví. Alespoň trošku mi tohle zlepšilo den.

James

Z hluboka se nadechnu. Sychravý vzduch se mi postupně dostává do plic. Čerstvý kyslík se mi hnusí. Sahám do kapsy a okamžitě si zapálím. Potáhnu si. Lepší. „Mohu s vámi na chvíli mluvit, pane?" Ozve se za mými zády. Povytáhnu obočí a otráveně se otočím. Mám chuť mu odseknout, že na něj nemám čas, ať neotravuje. Ale jako na potvoru mě žádná dobrá výmluva zrovna nenapadá. „Co chceš?" Štěknu na Mikelse. „Mám nové informace o Baneovi a o té ženě," říká spěšně asi z důvodu, abych ho ušetřil. Přeci jen byl dosazen na místo, které jeho předchůdce opustil nedobrovolně. Jednou kulkou mezi oči. Vydechnu kouř a povytáhnu obočí. Vida. Alespoň něco přínosného. „Banea zřejmě získal Pott, pane," pronese již klidněji. Zavrtím odmítavě hlavou a znovu si potáhnu. „Blbost. Liam by s ním nikdy nešel," odseknu.
„Ne dobrovolně. Vyslal dohodnutý signál z místa bývalého skladiště výbušnin." Ukáže mi místo na mapě. „Je několik let opuštěné. Před několika týdny zde však pořídili snímek konvoje aut," překlikne na tabletu na fotku. Jo, to by na toho kreténa sedělo. Je mi moc dobře jasné, proč si ho tam vzal. Chce se dostat ke mně. Ale to se mu ani při nejmenším nepodaří. „Kdy jsme schopni tam poslat lidi?" Zeptám se rovnou. „Klidně hned, pane," odpoví. Naposledy si potáhnu z cigarety a zahodím ji. „Pošlete tam šest dodávek a jednu dodávku s medikem. Chci neustálé spojení toho, co se tam děje."
„Nechcete počkat pane?" Ptá se Mikels.
„Ne. Liam na tom bude špatně, musíme vyrazit hned. Chci ho živého." Chci jít rychle zpátky do domu připravit se na akci.
„Pane, ještě jedna věc," zastaví mě ve dveřích. Teď už mě to podráždí. „Co je furt?" Štěknu naštvaně. Bůh ví kolik máme času, abychom Liamovi zachránili život. A on mě ještě zdržuje?
„Probereme to jindy," zavrčím naštvaně.
„Ale pane, je to vaše d-"
„Řekl jsem teď ne!" Zvýším hlas a mizím ve dveřích.