You Are The Best Pain

2. Kapitola

Chvíli jsem jen tak posedával na studených kachličkách a přemýšlel o tom, jak strašně moc tě nenávidím a zároveň tak nepředstavitelně miluju.
Proč jen jsi mi musel způsobit takovou bolest? Proč?! Co jsem ti udělal? Jistě... Už chápu... Zamiloval jsem se do tebe. Ale víš co? To je jen tvoje chyba!

Pomalu jsem vstal ze země a doplazil se zpět do postele, na kterou jsem se rozpácl. Lehl jsem si na záda a zíral do stropu. Dech se mi zrychlil a moje mysl pracovala na plné obrátky. Cítil jsem, jak mi po tvářích stéká další várka hořkých slz.
V tu chvíli jsem chtěl být s tebou. S tebou, jen s tebou a s nikým jiným, než s tebou. Chtěl jsem tě objímat, hrát si s tvými vlasy, líbat tě na tvé rty a milovat tě.

Potřeboval jsem tě. Ale proč?! Proč mi člověk, bez kterého nedokážu žít, musí působit tolik bolesti? Strašně rád bych ti o tom řekl, jenže prostě.. Nemůžu. Ztratil bych tě a to si nemůžu dovolit.
Nakonec jsem vzal polštář a objal ho, v představách, že jsi to ty.

Zničehonic mě vylekalo klepání na dveře. Pomalu jsem se k nim došoural a otevřel je. Doufal jsem, že jsi to ty. Já tak strašně doufal!
,, Ou, ahoj, Kirishimo," pozdravil jsem ho sklamaně.
,, No nazdar. Ty zase vypadáš. Cos včera vyváděl, prosímtě?" vyjekl Kirishima a bez svolení vešel do pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře, sedl si na postel a poklepal na místo vedle sebe. Kirishima to pochopil a přisedl si.
,, Jak jsi věděl, že jsem tady?" zeptal jsem se ho podezíravě.
,, Sero," odpověděl stručně.
V tu chvíli se mi začalo dělat špatně. Kirishima to poznal a povzbudivě mi položil dlaň na rameno.
,, Seš dobrej?"
Já jsem přikývl a znovu se nadechl k další otázce.
,, T- Takže... Proč jsi vlastně tady ty?" zaptal jsem se se slzami v očích.
,, Sero za tebou chtěl jít, ale musel jít s něčím pomoct Aizawovi. Tak poslal mě," vysvětlil.
V tu chvíli mi spadl obrovský balvan ze srdce. Kirishima si toho všiml.
,, Proč ti na tom tak záleží?" tázal se mě.