14. Kapitola

360 30 2
                                    

( Tato kapitola je psaná z pohledu Sera)

Vyšel jsem z tvého pokoje a hlasitě za sebou práskl dveřmi. Nechtěl jsem na tebe křičet. Jen prostě nesnáším, když mi někdo lže. Hlavně, když jde o tebe.
Proč jsi mi jen o té holce musel lhát?
Nevím proč, ale když jsi mi o ní řekl, něco... Něco se ve mně zlomilo. Tohle jsem ještě nikdy necítil. Takový zvláštní pocit, jakoby vaše srdce počalo pukat na milion kousíčků. Vaše mysl se zastaví a zbyde v ní místo jen pro tu jedinou myšlenku, která vám do ní bije a začne v ní tepat. Vaše tělo ze sekundy na sekundu oslabne a máte pocit, jakoby vás vaše nohy už nikdy neměly unést.
Nevím, co to bylo, ale vím, že už to zažít nechci. Nikdy. Proto jsem odešel. Samozřejmě, že jsem tam s tebou chtěl zůstat. Kaminari, jsi můj nejlepší kamarád. Tedy... Byl.

Bože, že já radši nedržel hubu! Dobře, lhal jsi mi. Víš, že to nesnáším, ale měl jsi k tomu očividně důvod! Nebylo to ode mně fér. Bylo to hnusný, sobecký, drzý... Dekni! Bože, vždyť já ti nechtěl ublížit! Ať už si ta holka existuje nebo ne, nemám ti do toho co kecat. Když s ní budeš šťastný, budu šťastný i já.

Už jsem byl na cestě do pokoje, ale hned jsem se otočil a sprintem počal utíkat ke tvému pokoji. Několikrát jsem málem zakopl a rozbil si hlavu, ale nezastavoval jsem se.
Zaťal jsem pěsti a zabušil na dveře od tvého pokoje. Bylo úplné ticho. Pokusil jsem se poklepat ještě několikrát. Pořád nic. Vzal jsem tedy ta kliku a vešel dovnitř.

Ležel jsi na zemi, svíjel se v křečích, kolem tebe černé květy, rudá krev a mokré slzy. Pevně jsi přitom v křečích objímal mou mikinu, kterou jsem si u tebe jednou nechal.
,, Denki..!" vykřikl jsem a běžel k tobě.
Sedl jsem si vedle tebe a pomohl se posadit i tobě.
,, Jsi v pořádku?"
Zamžoural si očima, abys mě vůbec mezi slzami poznal. Když jsi na mne zaostřil, odstrčil jsi mnou dlaň, která byla na tvých zádech a zamračil ses na mně.
,, Denk-"
,, Vypadni," řekl jsi.
C-... Cože?
,, Denki, promiň. Já to tak nemyslel," omlouval jsem se.
,, Neříkej mi Denki, sakra!" vyjel jsi.
,, Ale-"
,, Víš, jak mi bylo?! Jasně, jo, lhal jsem! Jenže jsi na mně nemusel bejt takovej! Neskutečně jsi mně seřval, říkal jsi mi hnusný věci, který si ani já nezasloužlím! Víš co? Vypadni!" křičel jsi a ukázal paží na dveře.

Denki... Já vím, byl jsem parchant, ale tohle už je trochu moc, ne? Omluvil jsem se! Takhle tě neznám. Co se s tebou děje?!

Já jsem se postavil a znovu opustil tvůj pokoj.

You Are The Best Pain Kde žijí příběhy. Začni objevovat