You Are The Best Pain

5. Kapitola

,, Zůstanu tu s tebou, jak dlouho jen bude potřeba, Denki," špitl jsi mi do ucha a uvelebil ses na polštář vedle mně.
Když ses nedíval, nenápadně jsem si po místě, kde jsi otiskl své rty, přejel pstem. Stále jsem tam tvůj dotek cítil. Kdyby sis jen uměl představit, jak strašlivě moc tě miluj-
Ta myšlenka se mi najednou zatrhla v mysli a já opět pocítil tu starou známou úzkost. Nemohl jsem popadnout dech a myslel jsem, že se každou chvíli pozvracím. Stočil jsem se do klubíčka a za břicho se chytil. Nechtěl jsem tě budit ani ti přidělávat zbytečné starosti, tak jsem pokoušel své vzdychy od bolesti utlumit. Bohužel, ani to mi moc nevyšlo.
,, Denki? Denki, copak se děje?" otočil ses ke mně a lehce se mnou zatřásl.
,, Ni- Nic.. To N- nic.." pokoušel jsem se ze sebe mezi kašlem vydat.
Bylo to sice nesrozumitelné žvatlání, ale tys tomu i tak rozumněl.
Znovu jsi mě vzal do náruče a odnesl mě do koupelny. Položil jsi mě nad záchadovou mísu ( Ano, já vím. Velice romantické 🤭🤣 Ale prostě mi přišlo blbý, aby ty lístky házel do umyvadla. Chudák Sero. Nemůžu ho to všechno nechat uklízet. Na to ho mám až moc ráda 😍), já se nad ni nahnul a pomalu z mého hrdla začaly padat malé černé lístky. Tys u mě klečel a hladil mě po zádech. Každou volnou chvíli, když mě aspoň na pár sekund přestali lístky otravovat, sis mou unavenou hlavu přitulil ke své hrudi. Poté se ale znovu musela ozvat ta stará dobrá kvítka a odtrhnout mě od tebe.

,, Můžeš dýchat?" zeptal ses, když to vypadalo, že ze mně vypadl poslední lísteček.
,, Snad jo," uchechtl jsem se.
Ty sis vzal můj obličej do rukou a zahleděl se mi do očí.
Krucinál! Už zase jsi mě nachel ztratit ve tvých černých očkách!
,, Neboj. S Jiro ti pomůžu. Spolehni se," pousmál ses povzbudivě.
,, Jiro? Co je s ní?" nechápal jsem.
,, Notak! Nehraj hloupýho! Však kvůli ní se takhle trápíš."
Chvilku mi trvalo, než jsem to vše pochopil. Sero... Ty seš takovej mimoň.
,, Cože? Ale mně se nelíbí Jiro!" okřikl jsem tě.
,, Ne?" podivil ses.
,, Jasně, že ne. A i kdyby ano, tak už má stejně Yao-Momo, takže..."
Tys na mně chvíli překvapeně přihlížel, ale vypadalo to, že se ti na tváři rojí úsměv.
Že bys snad...
,, Proč se tak culíš?"
,, Neculím!" protestoval jsi a dlaněmi si ústa zakryl.
Já se nad tebou jen zasmál.
Vidíš? Jsi tu a hned mám lepší náladu!
,, Tak když ne Jiro, tak kdo?" pokračoval jsi.
,, Ehm.. Heh.."
,, Tohle není odpověď. A navíc to nikomu neřeknu. Na mně je spoleh!" pochlubil ses.
Jistě, že na tebe spoleh byl, jenomže.. Promiň mi, Hanto.
,, Já ti věřím, ale tohle ti prostě říct nemůžu," sklopil jsem zrak.
,, Co? Proč ne?"
,, Protože miluju tebe!"

Omlouvám se za gramatické chyby. Na telefonu moc často nepíšu a tohle je jediný příběh, který vzniká právě na něm. Takže se omlouvám 😅