You Are The Best Pain

17. Kapitola

Netušil jsem, co právě dělám. Ani jaká bude tvá reakce. V tu chvíli mi to bylo jedno. Jediné, co mě zajímalo, jsi byl ty. Ty a tvé rty. Tak neuvěřitelně nádherný a uklidňující pocit jsem v životě nezažil. Tvé rty... Sladké a měkké. Nechtěl jsem je pustit. Chtěl jsem je líbat do konce života. Ale hádám, že to bych asi nemohl, že? Nebo snad ano?

Ikdyž nerad, cítil jsem tu pravou chvíli, která mi ohlašovala: Už dost. S nechutí jsem tvé rty pustil, lehce se odsunul a podíval se ti do očí. Můj zrak ale přitom stále kmital na ně. Musel jsem se ovládat. Ani nevíš, jaká to byla muka. Ale musel jsem to vydržet.
,, D- Denki?" oslovil jsi mě.

Denki, Bože! Co je to s tebou?!

Jednou dlaní jsem vjel do tvých vlasů a druhou položil na tvůj týl. Vážně se omlouvám, ale nemůžu si pomoct!
Opět jsem své rty přitisknul k těm tvým a znovu si užíval ten pocit. Jediné, co mě znervózňovalo byl fakt, že ty jsi nic nedělal. Seděl jsi tam a rty jsi měl pevně zavřené. Já jsem se poté znovu odtáhl a tys mi zakryl ústa dlaní.
,, C- Co je to s tebou?" zeptal ses nechápavě.
Jakoby se ti to hnusilo.
,, J- Já... Promiň!" vyjekl jsem a rychle z tebe slezl.
,, To se neomlouvej. Mě jenom zajímá, proč jsi to udělal."

Nerad to říkám, Denki, ale myslím, že tady jsme skončili. Mozek se poroučí. Papa!

,, Já... Sero, takhle.." začal jsem.
Ty jsi naklonil hlavu na stranu a poslouchal jsi.
,, Není to tak, že bych k tobě třeba něco cítil nebo tak. Jsme kámoši! Tys jen prostě... Byl jsi strašně blízko a já se nedokázal ovládnout. Tohle se mi stalo i s Kirishimou. Například!" zalhal jsem.
,, Vážně?" zeptal ses nevěřícně.
,, Vážně! A taky k němu nic necítím!"
,, J- Jasně..." prohodil jsi.
Poté jsi vstal z postele, přišel jsi ke mně a natáhl je mně paži.
,, Takže... Kámoši?"
Já jsem chvíli na tvou paži zíral. Zklamaně.
,, Kámoši.."

Bože! Sero, kdybys teď věděl, že lžu, zabil bys mě! Vážně se ti moc omlouvám! Nechtěl jsem tě do toho zatáhnout. Věř mi!

,, Hele... Proč mám takovej pocit, že se ti to docela líbilo, huh?" zavtipkoval jsi.
Já jsem chvíli přemýšlel, ale poté hned přikývl. Ty ses teď vážně podivil. Myslel jsi to jako vtip. Ale poté jsi řekl něco, co jsem skutečně nečekal.
,, Kdybys měl zase někdy chuť to udělat, udělej to, dobře?" nabídl jsi mi přátelsky.
T- To jako vážně?
,, Tobě to nevadilo?"
Ty jsi záporně zakýval hlavou.
,, Ne, jasně, že ne. A abych řekl pravdu... Vůbec nelíbáš špatně," uhnul jsi pohledem a lehce ses začervenal.

Sero, sakra!

Přišel jsem k tobě blíže a jemně tě líbl na tvář.
,, Dobrou noc," špitl jsem a rychle vyšel ze tvého pokoje.