Já jen zahanbeně sklopil zrak.
,, Prostě jsem se zeptal," zalhal jsem.
,, Jasně... A není za tím náhodou něco víc?" zeptal se Kirishima, který mi hlavu nadzvedl.
Já jsem zrudl a chvilku byl sticha.
,, Hele, proč se vůbec ptáš, když už odpovědět znáš sám?" prolomil jsem ticho, které mezi námi vládlo.
,, Rád tě provokuju," uchechtl se.
Já jen otráveně protočil panenky a otevřel dveře.
,, Měl bys jít. Zameškáš školu," řekl jsem a ukázal ven do chodby.
Kirishima se zvedl z postele a chystal se odejít. Než ale definitivně zmizel, zarazil se a otočil se na mně.
,, Co ti vlastně je?"
,, Hm? Jo, tohle! Nic, to nic. Jen.. Se mi udělalo špatně," prohodil jsem a zavřel za ním dveře.
,, Sakra! Beztak už to ví! Co když to Serovi vyžvaní?" zeptal jsem se sám sebe a znovu mě v krku polechtala kvítka.
Přiběhl jsem do koupelny a nahnul se nad umyvadlo.
Otřel jsem svá ústa bílým rukávem, na kterém se teď vyjímala rudá skrvnka, a znovu jsem se sesunul vedle umyvadla. U úst mi ale stále tekla nová a nová krev. Vedle mé hlavy už byla malá rudá loužička. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale zavřel jsem svá unavená očka a padl do říše snů.
Přiznávám, že tato kapitola se mi moc nepovedla... 😔
ČTEŠ
You Are The Best Pain
FanfictionČerné kvítí jako noc. Krev rudá jako růže a bolest, jakoby do vás řezalo tisíce nožů. Tohle je můj život, od chvíle, co tě znám. Hanto Sero. ! Hanahaki !
